17 C 105/2022-138 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 5. 2020 domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 312 875,70 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru [číslo]. Tvrdila, že dne 31. 8. 2016 byla mezi žalovanou a její právní předchůdkyní (společnost [právnická osoba]) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 355 000 Kč. Tuto se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 14,4 % p.a. a poplatky dle sazebníku) pravidelnými 120 měsíčními splátkami po 6 096,66 Kč počínaje dnem 18. 9. 2016. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 13. 2. 2019 zesplatnila. Dlužná částka tak byla ke dni podání žaloby představována jistinou ve výši 312 875,70 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6 483,63 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 26 223,75 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované bylo vycházeno z údajů jí poskytnutých v rámci žádosti o úvěr. Dále byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Příjem žalované činil 17 769 Kč, zohledněn byl žalovanou uvedený celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 45 000 Kč. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měla žalovaná v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 584,96 Kč a z externích zdrojů, že její další závazky byly představovány částkou 670 Kč měsíčně. Poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou 5 597,66 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky žalované se splátkami v celkové výši 6 931,05 Kč. 2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované do vlastních rukou doručeny dne 28. 4. 2022). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 2. 2020 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky pak byla žalovaná informována dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 28. 2. 2020. 4. Podáním ze dne 20. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobní návrh zpět co do částky 113 000 Kč s tím, že tato byla uhrazena po podání žaloby. Soud proto ohledně této částky řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. 5. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] ze dne 31. 8. 2016, z platební historie a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 31. 8. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 355 000 Kč Tyto peněžní prostředky měly být použity na úplnou úhradu dluhů žalované (tři úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně a jeden úvěr u [právnická osoba]). Dopisem ze dne 14. 2. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění dluhu k datu 13. 2. 2019 s tím, že k tomuto datu činila dlužná částka celkem 330 859,33 Kč. 6. Ze žádosti o úvěr (konsolidace půjček) ze dne 31. 8. 2016 soud zjistil, že v tomto žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádné děti, bydlí u rodičů, její průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 17 769 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč při jednom zdroji příjmu. Jako závazky žalovaná uvedla tři úvěry u [právnická osoba] (s měsíčními splátkami po 991,95 Kč, 4 508,23 Kč a 1 030,87 Kč) a jeden úvěr u [právnická osoba] (s měsíční splátkou po 400 Kč). Dle potvrzení o výši příjmu vystaveného společností [právnická osoba], dne 29. 8. 2016 činil průměrný měsíční čistý příjem žalované za poslední tři měsíce 17 769 Kč. 7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze žádost o úvěr a potvrzení zaměstnavatele o výši jejího příjmu. Těmito listinami bylo doloženo, že čistý měsíční příjem žalované činil 17 769 Kč. Tvrzený příjem do domácnosti ve výši 45 000 Kč měsíčně nebyl nijak doložen, když v žádosti byl navíc uveden zdroj příjmu pouze jeden, což odpovídá pouze příjmu žalované. Vůbec pak nebyly doloženy, ba ani tvrzeny, běžné výdaje žalované spojené s bydlením, zdravotním stavem apod. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. [spisová značka] [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Tvrzené příjmy do domácnosti a výdaje žalované nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 74 893,90 Kč (od poskytnutých 355 000 Kč soud odečetl žalovanou zaplacených 167 106,10 Kč před podáním žaloby a 113 000 Kč po podání žaloby). Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. [číslo] Sb., a to od 14. 2. 2019, tj. ode dne následujícího po zesplatnění dluh. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhod