18 C 31/2022-50 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 11 693 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 28. 6. 2021 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované téhož dne poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, přičemž úvěr byl splatný dne 26. 7. 2021 a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 893 Kč. Úvěr však ani zčásti nesplatila. K úhradě byla pak vyzývána upomínkami, za které jí byla naúčtována náhrada vynaložených nákladů ve výši 450 Kč a 650 Kč (čl. 7 smlouvy). Protože žalovaná na upomínky nereagovala, byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, za což byla smlouvou (čl. 7 smlouvy) sjednána náhrada nákladů ve výši 1 500 Kč (poplatek inkasní agentuře). Dalších 1 200 Kč představovala smluvní pokuta za porušení sjednaných povinností (čl. 7 a 7.3. smlouvy). K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že prvním krokem je tzv. preskóring, v rámci kterého je posuzován např. věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalita a časová osa žádosti apod. Dále si od žalované vyžádala výplatní pásku za únor až duben 2021, ze kterých zjistila průměrný čistý měsíční příjem žalované ve výši 28 066 Kč. Informace o výdajích žalované byly získány dílem z prohlášení žalované a dílem ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým statistickým úřadem. Po zohlednění výše uvedených faktů byly zjištěny výdaje žalované ve výši 6 403 Kč na bydlení a energie, 5 764 Kč na osobní výdaje. Žalovaná neprocházela centrální evidencí exekucí ani insolvenčním rejstříkem. Pravidelné měsíční splátky žalované z registru REPI byly zjištěny ve výši 3 590 Kč měsíčně. Žalobkyně tak došla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: Z předsmluvní informace ze dne ze dne 26. 6. 2021, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 4 000 Kč s dobou trvání 25 dní. Dle čl. 4 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 893 Kč splatný společně s jistinou a úrokem. Pro případ, že žalovaná vrátí úvěr řádně a včas, se žalobkyně zavázala poskytnout slevu z poplatku tak, že tento bude po slevě činit 793 Kč. Dle čl. 7 smlouvy se žalovaná dále zavázala pro případ porušení konkrétně uvedených povinností zaplatit smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny, dle čl. 7 smlouvy poplatky za upomínky ve výši 450 Kč a 650 Kč, poplatek 1 500 Kč na náklady za vymáhání pohledávky inkasní agenturou. 9. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo v každém jednotlivém případě k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. 12. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 21