18 C 321/2021-48 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] – uzavřela s žalovanou dne 28. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované téhož dne poskytla částku 12 000 Kč. Před poskytnutím úvěru věřitel posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná byla povinna vrátit poskytnutou částku s příslušenstvím úvěru ve výši 8 280 Kč, která představovala kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za správu úvěru, za uzavření smlouvy, za hotovostní inkaso splátek, a to v 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na 28. 3. 2019. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 6 120 Kč, která odpovídá 3 řádně uhrazeným splátkám. Žalovaná do sjednané doby splatnosti svůj závazek nesplnila. V důsledku prodlení žalované vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou a náklady spojené s vymáháním dluhu. Žalovaná tak dluží ke dni postoupení pohledávky částku 24 087 Kč, která se skládá z: nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 825,60 Kč nesplaceného poplatek za správu úvěru ve výši 652,80 Kč nesplaceného poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 681,60 Kč sankčního poplatku ve výši 1 250 Kč nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 177 Kč smluvní pokuty 6 000 Kč Žalobkyně neuplatňuje sankční poplatky, náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty i část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Domáhá se tedy zaplacení nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč nesplacený kapitalizovaný úrok ve výši 825,60 Kč nesplacený poplatek za správu úvěru ve výši 652,80 Kč nesplaceného poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 681,60 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 961,75 Kč za dobu od 29. 3. 2019 do 30. 11. 2020 účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 512 Kč smluvní pokuty 6 000 Kč 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek dne 21. 12. 2020, kdy byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Tato změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 19. 1. 2021. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>9. Podle ust. § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>10. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>11. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>12. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>13. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 15. Listinou nazvanou„ smlouva o úvěru“ [číslo] ze dne 28. 2. 2018, Standardní informací o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 2. 2018, žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 28. 2. 2018 bylo prokázáno, že se právní předchůdce žalobkyně poté, kdy bylo provedeno přezkoumání úvěryschopnosti žalované zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit i s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 8 760 Kč, celkem tedy 20 760 Kč a to v 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná svým podpisem na Smlouvě stvrdila převzetí částky 12 000 Kč od právního předchůdce žalobkyně, a to v hotovosti. Smluvní strany se dohodly, náklady spotřebitelského úvěru zahrnují poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatek za správu úvěru částku 2 640 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek částku 2 280 Kč a úroky ve výši 28% z poskytnuté jistiny V čl. V.4. Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení. 16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V tomto konkrétním případě z předložených listin (pracovní smlouva, mzdový výměr, výpisy z účtu, smlouva o pronájmu bytu) vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru se zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Soud tedy s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil smlouvu jako platnou. 17. V řízení má soud za prokázané listinnými důkazy, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu této smlouvy dle § 2395 o.z. ještě částku 12 000 Kč, když převzetí této částky stvrdila ve smlouvě vlastním podpisem. Pokud jde o hotovostní inkaso splátek, pak představuje výběr splátek v den jejich splatnosti, a jak rovněž vyplývá z písemné smlouvy, žal