18 C 354/2021-132 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 18. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 109 068,13 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli Smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno] dne 13. 3. 2017 Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, když zadáním autorizačního kódu žalovaný potvrdil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru, přičemž autorizační kód nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Dle Smlouvy výše jistiny úvěru činila 225 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou 84 měsíčních splátek ve výši 3 723,65 Kč měsíčně, dle § 5.1. Smlouvy byly sjednány smluvní úroky ve výši 9,9 % p.a.. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto využila žalobkyně svého práva a odstoupila od Smlouvy, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 29. 6. 2020. Od dne prodlení žalovaného se splácením úročí žalobkyně veškeré splátky po smluvním úrokem z prodlení dle Smlouvy a dále úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný tak nadále dluží ke dni odstoupení částku 112 898,60 Kč, která se skládá z: jistiny 108 668,13 Kč neuhrazený úrok z jednotlivých neuhrazených splátek jistiny splatných ke dni odstoupení ve výši 3 830,47 Kč dlužné poplatky ve výši 400 Kč (5x upomínka po 50 Kč, 1x odstoupení od smlouva po 150 Kč) Do současné doby nebyl dluh uhrazen. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 4. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle ust. § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> 10. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne 13. 3. 2017, která byla uzavřena distančně, prostřednictvím elektronických prostředků mezi žalobkyní a žalovaným, sazebníkem, podmínkami pro poskytování hotovostních úvěrů žalobkyně, Všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 225 000 Kč dle čl. 1 Smlouvy připsáním této částky na účet žalovaného [anonymizováno] [číslo] [bankovní účet] a žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do 17. 3. 2024 ve 84 měsíčních splátkách vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce a to po 3 723,65 Kč dle čl. 2 smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,9 % p.a. dle čl. 5 a pro případ, že žalovaný nezaplatí splátku úvěru řádně a včas, uhradí žalobkyni úrok z prodlení dle čl. 7 Dle čl. 7 pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů, může žalobkyně především vypovědět tuto smlouvu a požadovat okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek z úvěru. 11. Z transakční historie účtu bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr dne 9 13. 3. 2017 ve výši 225 000 Kč, který byl žalovaným průběžně splácen, poslední řádná splátka byla provedena dne 20. 4. 2020, ke dni 20. 4. 2020 zbývalo k úhradě ještě 108 668,13 Kč po provedených částečných úhradách. 12. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 o.z.. Žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen splácet pravidelné splátky úvěru, když žalobkyně doložila soudu jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného prověřila. Soud na základě těchto tvrzení a provedených důkazů uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a žalovanému sjednaný úvěr poskytla, žalovaný však úvěr řádně nesplácel, došlo proto k jeho zesplatnění a žalobkyně se nyní po právu domáhala zaplacení zbývající dlužné částky včetně sjednaného úroku i poplatků. Žalobkyně předloženými listinami, a to smlouvou o úvěru, výpisy z účtů, předžalobní výzvou, prokázala svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalovaného, naopak žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyní tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 109 068,13 Kč spolu se sjednanými úroky i s zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 o.z. z dlužné částky. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném ke dni vzniku prodlení (výrok I.). 13. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 4 363 Kč, odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 5 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 7 vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby) odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 2 750 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.. s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 3 076,50 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 22 089,50 Kč. 14. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.