18 C 358/2021-143 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2020 zaplacení celkem částky 279 943,49Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 15. 9. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace Plus úvěru (dále jen smlouva), na jejímž základě poskytl žalované částku 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit formou 118 řádných měsíčních splátek ve výši 4 800 Kč splatných vždy k 26. dni v měsíci, počínaje dnem 26. 10. 2016 společně s úhradou pojištění ve výši 428 Kč. Jistina byla úročena sazbou 14,4% p.a. Dále se strany smlouvy dohodly, že právní předchůdce žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty mimo jiné ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný, a to za opakované prodlení se splátkou. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, proto byl úvěr ke dni 7. 8. 2019 zesplatněn a ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 280 416,88 Kč, přičemž po dni zesplatnění žalovaná ničeho neuhradila. Žalobce tak ke dni 28. 1. 2020 vyčíslil dlužnou částku na 279 943,49 Kč, která představuje: nesplacenou jistinu ve výši 277 503,49 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné částky po splatnosti ke dni 28. 1. 2020 ve výši 9 146,60 Kč úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 289 090,09 Kč ode dne 29. 1. 2020 do zaplacení dlužné poplatky za vedení účtu, náklady za upomínání ve výši 2 440 Kč K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr, žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 16 000 Kč, uvedla, že je od 1. 1. 2016 zaměstnána jako dělník u společnosti [právnická osoba], bydlí u rodičů a celkový měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. V době podání žádosti žalovaná neměla žádné další závazky, konsolidovala jeden interní závazek žalované úvěrem 300 000 Kč, když výše nové splátky byla 4 800 Kč. Právní předchůdce měl zato, že správně přikročil k posouzení výdajů dle ekonomického modelu a odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12C 367/2020-170. Dále uvedla, že část úvěru ve výši 188 203,36 Kč čerpala žalovaná ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet] a zbývající část ve prospěch běžného účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná uhradila celkem částku 152 038,76 Kč, přičemž částka 39 293,26 Kč byla použita na úhradu jistiny, částka 99 906,74 na úhradu úroku, částka 12 501 Kč na úhradu poplatků a částka 337,76 Kč na úhradu úroků z prodlení. 2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2021 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. O procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením podepsaného soudu ze dne 31. 1. 2022, č.j. 18 C 358/2021-102. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalovaná se k jednání dne 18. 10. 2022 nedostavila bez řádné omluvy, proto soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti. <i>5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 ZSU. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 12. Smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace Plus ze dne 15. 9. 2016, Smluvní dokumentací týkající se flexikreditu, Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 9. 8. 2019 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 15. 9. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 300 000 Kč, který byl čerpán tak, že prostředky ve výši 188 203,36 Kč byla splacením dluhu ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet] a byly ve prospěch tohoto účtu odeslány a zbývající částka byla zaslána ve prospěch běžného účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných 78 měsíčních splátkách po 4 800 Kč, první splátka byla splatná do 26. 10. 2016, další pak ke každému 26. dni v měsíci, pojištění bylo sjednáno ve výši 428 Kč měsíčně, dále pak poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 795 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,4% p.a. a celkem měla žalovaná splatit částku 565 005,83 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána dopisem ze dne 9. 8. 2019 k splacení celé pohledávky, úvěr byl prohlášen za splatný a dlužná částka ke dni 7. 8. 2019 činila 280 416,88 Kč. 13. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc září 2016 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek úvěru činil 79,98 Kč, obrat debetní činil – 74 420,04 Kč, obrat kredit pak 134 325,65 Kč. Z tohoto výpisu je zřejmé, že je zde evidován příjem ze zaměstnání ve výši 16 529 Kč, čerpání úvěru pak 51 796,64 Kč a 60 000 Kč, během měsíce je zde hrazen úvěr ve splátce 4 639,12 Kč a současně za nepovolený debet je účtován úrok, žalovaná prováděla výběry z bankomatu ve výších3 800 Kč, 1 800 Kč, 12 000 Kč, 50 000 Kč. Z žádosti o úvěr pak soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má 1 vyživovací povinnost, pracuje jako dělní, celkový příjem ze zaměstnání je ve výši 16 000 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti je 50 000 Kč, má jen 1 zdroj příjmu, u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], a.s měla úvěr ve výši 203 000 Kč s měsíční splátkou 4 368,12 Kč. Dle vyjádření poskytovatele její příjem byl ověřen z dokladu o příjmu, uvedla, že je svobodná, žije u rodičů, dosavadní interní splátky uvedla ve výši 196,92 Kč 14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 15. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášen