20 C 121/2022-33 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Tvrdil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 18. 3. 2009 se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázal zaplatit celkem 26 040 Kč (15 000 Kč půjčka a souhrnný poplatek 11 040 Kč) v 55 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky vč. souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 55 týdnů od data podpisu, tj. 7. 4. 2010. Žalovaná uhradila původnímu věřiteli pouze 19 160 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [anonymizována dvě slova], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, což bylo žalované oznámeno přípisem z 25. 6. 2015. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 6 880 Kč na jistině. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem [anonymizována dvě slova] a žalobce došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce, což bylo žalované oznámeno přípisem z 11. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho. 2. Žalované byla doručena postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. žaloba a výzva, ke které se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a proto stejně jako žalobce, souhlasila, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tak rozhodl ve věci dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když vycházel z předložených listinných důkazů, tedy z obsahu spisu. 3. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 18. 3. 2009, smluvními podmínkami, oznámeními o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacími archy, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 18. 3. 2009 smlouvu půjčce, na jejímž základě poskytl tento žalované půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit poskytnuté prostředky v 55 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, poslední splátka měla činit 120 Kč Celkem tak měla žalovaná uhradit částku 26 040 Kč, která byla kromě 15 000 Kč tvořena i poplatkem ve výši 11 040 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácela. Při prodlení s úhradou splátky byl právní předchůdce žalobce oprávněn požadovat uhrazení celé zbývající části dlužné částky (čl. 8 Podmínek), a to v nejbližším následujícím termínu splatnosti. Žalované vznikl dluh ve výši 6 880 Kč. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 25. 6. 2015 a 11. 9. 2018. <i>4. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se v odůvodnění hovoří o občanském zákoníku, míněn je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.</i> <i>5. Podle § 657 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>6. Dle § 658 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>7. Dle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> <i>8. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je, co do úhrady částky shora spolu s úrokem z prodlení z uvedené částky od 2. 7. 2015 do zaplacení, důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce (§ 657 obč. zák.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela půjčku, kterou se zavázala splácet se sjednaným úrokem (§ 658 obč. zák.) a poplatkem v pravidelných týdenních splátkách ve výši 480 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce řádně neplnila, celá půjčka se stala splatnou ve výši zůstatku 6 880 Kč uplynutím 55 splátkových období. Žalovaná dlužnou částkou neuhradila, resp. uhradila pouze 19 160 Kč. V souladu s § 657 obč. zák. tak soud zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, je v souladu s § 517 odst. 1, 2 obč. zák. a nař. vl. 351/2013 Sb. povinna hradit úrok z prodlení. Do prodlení se žalovaná dostala nejpozději 8. 4. 2010, úroky z prodlení však žalobce požaduje až od 2. 7. 2015, proto mu soud vyhověl i ohledně úroků z prodlení, když požadoval méně, než mohl. Žalovaná neprokázala, ba ani netvrdila, že by dluh uhradila, soud musel žalobě vyhovět. 10. Žalovaná neuplatňovala a soud v průběhu řízení nezjistil žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud proto o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci jako účastníku, který měl ve věci plný úspěch a který žalovanou nejméně sedm dnů před podáním návrhu na zahájení řízení vyzval k plnění dluhu, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení představuje odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva a podání žaloby) ve výši 3x 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, paušální náhrada ve výši 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21% DPH z těchto nákladů a soudní poplatek ve výši 400 Kč. 11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro určení delší lhůty či pro povolení splátek.