20 C 163/2022-45 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 6 018 Kč, 2 551,63 Kč a 400 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 17. 1. 2020 uzavřel žalovaný s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 3. 3. 2020, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně převodem na účet finanční prostředky ve výši 21 900 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 26 318 Kč s příslušenstvím do 2. 4. 2020. Žalovaný však danou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý dne prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 8 924 Kč a skládala se z nesplacené jistiny 6 018 Kč, nesplacené smluvní pokuty 2 756 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky. Dále žalobkyně požadovala uhradit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 378 Kč. Do dne podání žaloby žalovaný ničeho ani přes písemnou výzvu žalobkyni neuhradil. Zákonný úrok z prodlení požadovala žalobkyně z dlužné jistiny 6 018 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení a za dobu do 3. 4. 2020 do 1. 6. 2021 v kapitalizované výši 699,08 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem 20 300 Kč. Důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně neměla, proto je ani přes výzvu soudu nepředložila. 2. K návrhu žalobkyně bylo usnesením ze dne 10. 6. 2022, č. j. 20 C 163/2022-33 řízení částečně zastaveno, a to pro zaplacení smluvní pokuty 2 551,63 Kč a kapitalizovaného úroku 150 Kč. 3. Žalovaný, shodně se žalobkyní, souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště dne 1. 8. 2022 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř.. 4. Soud měl prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu, smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 17. 1. 2020 a ze dne 3. 3. 2020 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, výpisem z účtu, že dle ní byla žalovanému poskytnuta celkem částka 21 900 Kč, a to v šesti částkách, kterou se žalovaný zavázal věřiteli splatit do 2. 4. 2020 vč. úroku 4 418 Kč, celkem tedy 26 318 Kč. Zároveň byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení s tím, že tato je splatná den následující po uvedeném prodlení. Mezi účastníky smlouvy byly dojednány též poplatky za zaslání upomínky, a to ve výši 50 Kč za upomínku. Částku 21 900 Kč čerpal žalovaný bezhotovostně. 5. Upomínkou z 1. 3. 2020 a výzvami k úhradě ze dne 3. 5. 2020 a ze 14. 5. 2020 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě tehdy dlužné částky, tj. jistiny 15 518 Kč a aktuální smluvní pokuty a poplatků za upomínku 50 Kč, resp. 100 Kč a 150 Kč a byl upozorněn na možné soudní vymáhání dlužné částky. Další předžalobní výzvy adresované žalovanému zástupcem žalobkyně byly datovány dnem 3. 8. 2021 a 9. 11. 2021. Druhá z uvedených byla žalovanému odeslána dle podacího archu dne 11. 11. 2021. 6. Dopisem ze dne 25. 6. 2021 nazvaným Oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován o postoupení pohledávky. Dopis mu byl odeslán 29. 6. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Postoupení pohledávek bylo žalovanému sděleno i dopisem žalobkyně ze 7. 7. 2021. 7. K postoupení pohledávky došlo na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, což touto bylo ve spojení s potvrzením o přijetí platby prokázáno. <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>12. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> <i>13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>14. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.</i> 16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti. 17. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezby