20 C 209/2022-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 519 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že dne 20. 1. 2015 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ve znění dodatků ze dne 24. 9. 2015 (navýšení limitu povoleného přečerpání z částky 10 000 Kč na částku 15 000 Kč), ze dne 20. 1. 2017 (navýšení limitu na částku 22 000 Kč), ze dne 8. 3. 2017 (navýšení limitu na částku 23 000 Kč), ze dne 9. 3. 2017 (navýšení limitu na částku 24 000 Kč) a ze dne 5. 5. 2017 (navýšení limitu na částku 30 000 Kč), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke do výše uvedeného úvěrového limitu na běžný účet žalovaného vedený u žalobkyně. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví, kam měl žalovaný zřízen přístup na základě smlouvy o vedení účtu se žalobkyní. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, prověřila evidence dlužníků, insolvenční rejstřík, porovnávala výši jeho příjmů a výdajů dle stavu jeho běžného účtu, kam byl pravidelně poukazován příjem ze zaměstnání. Od zřízení účtu v roce 2009 žalovaný nikdy nevykazoval nepovolený debet, a to až do září 2020. Žalovaný se zavázal nepřekračovat sjednaný limit úvěru a měsíčně připisovat částku v průměrné výši ¼ z povoleného limitu. Dále se zavázal za úvěr hradit úrok ve výši 18,9 % ročně; současně se zavázal uhradit poplatky a ceny za zvláštní služby dle sazebníku banky platného v den poskytnutí služby, přičemž mu byly vyúčtovány poplatky za první a druhou výzvu upomínku k obnově plateb po 50 Kč, poplatek za poslední výzvu/odstoupení od smlouvy ve výši 150 Kč a poplatek za pojištění za měsíce srpen 2020 - leden 2021 po 49 Kč měsíčně. Žalovaný od září 2020 poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně proto ke dni 15. 1. 2021 odstoupila od smlouvy a žalovaného vyzvala k úhradě. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přestože mu stejnopis žaloby byl doručen na adresu místa pobytu cizince dle registru obyvatel. 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili. 4. Smlouvou o vedení účtu č. [anonymizováno] ze dne 27. 11. 2009 bylo prokázáno, že žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet od data uzavření smlouvy. Smlouvou o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne 20. 1. 2015 bylo prokázáno uzavření smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému nezajištěný spotřebitelský úvěr s povoleným limitem 10 000 Kč a roční úrokovou sazbou ve výši 18,9 %; roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 20,6 %. V případě překročení úvěrového limitu se z překročené částky stal nepovolený debetní zůstatek, který byl úročen sazbou 30 % ročně, dále byla žalobkyně oprávněna požadovat poplatky a smluvní pokuty dle platného sazebníku banky. Smlouva byla odeslána prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. 5. Žádostmi a dodatky ke smlouvě o povoleném přečerpání ze dní 24. 9. 2015, 20. 1. 2017, 8. 3. 2017, 9. 3. 2017 a 5. 5. 2017 bylo prokázáno postupné navyšování úvěrového limitu na žádost žalovaného k uvedené smlouvě až na částku 30 000 Kč. Žalobkyně vycházela mj. z příjmu žalovaného 13 000, resp. 14 000 Kč potažmo 15 000 Kč čistého měsíčně. 6. Předžalobní výzvou ze dne 11. 10. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení splatné pohledávky z úvěru. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s bankou smlouvu o povoleném přečerpání (tedy o kontokorentním úvěru) podle § 2395 a násl. o.z. a v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (pro smlouvu a dodatky do 30. 11. 2016) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (pro dodatky uzavřené od 1. 12. 2016). Žalovaný úvěr průběžně využíval a řádně jej hradil, v září 2020 však přestal částku ve sjednané výši hradit. V důsledku toho žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný se tedy dostal do nepovoleného debetu a ničeho nevrátil, a to ani po obdržení předžalobní výzvy. 12. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku uvedenou částku a to v souladu s § 2991 o.z. (dluh na nepovoleném debetu), kdy žalovanému, který se bez právního důvodu na úkor banky obohatil, vznikla povinnost vydat žalobkyni toto bezdůvodné obohacení, které nebylo ve stanovené době přes výzvu vyrovnáno) a v souladu s § 2395 o.z. (nesplacený úvěr). Pokud jde o nepovolený debet a jeho vznik, třeba uvést, že debet vzniká nejen výběry z účtu, na němž není dostatek prostředků, ale i tím, že nejsou placeny smluvně sjednané poplatky za poskytované služby. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že uvedenou částku žalobkyni uhradil či že by předmětná smlouva byla neplatná. Jelikož žalovaný dlužné částky neuhradil, žalobkyně má právo na vrácení nesplacené části úvěru, tedy jistiny, poplatků za upomínky a pojištění, smluvního úroku 18,9 % ročně, jakož i zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby 2 340 Kč. Žalobci náleží odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 2 340 Kč, celkem 7 020 Kč, 3x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, celkem 900 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 1 663,20 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 221 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady uhradit k rukám advokáta. 14. V souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. byla žalovanému stanovena patnáctidenní lhůta k plnění, a to z důvodu výše částky, kterou má zaplatit.