7 C 180/2020-280 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalované (poté, co soud nepřipustil změnu návrhu žalobce učiněnou v jeho podání – závěrečném návrhu ze dne 31.5.2022 v části II. žalobního petitu) domáhal zdržení se zásahu do jeho osobnostních práv uvedených ve výroku I. a omluvy uvedené ve výroku II. rozsudku, přičemž způsob omluvy – veřejná omluva v médiích – považuje za zcela adekvátní rozsahu a způsobu, kterým bylo do jeho osobnostních práv zasaženo, a postupu žalované po podání stížnosti. Tvrdil, že minimálně od roku 2009 docházelo ze strany zaměstnanců žalované k neoprávněným přístupům do jeho zdravotnické dokumentace, tyto byly evidovány z oddělení, kde se žalobce nikdy neléčil a osobami, které jej nikdy neošetřovali. Jednalo se o následující vstupy zaměstnanců žalované: [jméno] [příjmení], oddělení klinika 4 dne 26.2.2018, [jméno] [příjmení] z oddělení ARO – anesteziologická ambulance dne 25.5.2016, [jméno] [příjmení] z oddělení Rentgenu ve dnech 17.5.2016 a 27.3.2016, [jméno] [příjmení] z oddělení ARO – lůžka 718 dne 18.7.2009, [jméno] [příjmení] z oddělení ARO – lůžka 718 dne 5.4.2009, [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení], bývalé manželky žalobce) z oddělení ARO – lůžka 718 ve dnech 30.9.2008, 14.11.2009, 28.11.2009, 29.1.2011, 17.3.2011, 27.4.2011, 13.7.2011, [jméno] [příjmení] z oddělení klinika 4 dne 23.9.2011 (dále jen„ první okruh vstupů“). Žalobce řadu osob, které takovým neoprávněným způsobem do jeho zdravotní dokumentace vstupovali osobně znal, aktivně si to s nimi vyříkal. Žalobce dne 10.7.2018 podal na neoprávněné nakládání s jeho zdravotní dokumentací u žalované stížnost. Vyřízení stížnosti žalovanou však považuje za neuspokojivé a nedostatečné, byť žalovaná částečně uznala neoprávněnost vstupů, ze strany žalované žalobci nebyly dány dostatečné záruky k tomu, že se situace nebude opakovat. Dne 26.9.2018 žalobce podal stížnost u krajského úřadu, stížnost byla vyřízena dne 19.12.2018 se závěrem, že žalovanou přijatá opatření lze považovat za dostačující. Žalobce se snažil se žalovanou domluvit, absolvoval i schůzku u žalované, která však k ničemu nevedla. Přístupy byly především zneužity [jméno] [příjmení], když je pravděpodobné, že u osob lékařů došlo ke zneužití jejich účtů a přihlašovacích údajů právě jmenovanou, a to v návaznosti na tehdy probíhající řízení ve věci péče o nezletilého společného syna žalobce a [jméno] [příjmení] (v němž jmenovaná disponovala až podezřele velkým množstvím informací o zdravotním stavu žalobce, když tuto souvislost si žalobce dovodil až po získání prvého výpisu z jeho zdravotnické dokumentace), trestní řízení vedené proti otci [jméno] [příjmení] (bývalý tchán žalobce). Dále došlo i k situaci, kdy žalobci začaly chodit nabídky na odkup jím vlastněných pozemků za neadekvátní cenu, a to v době, kdy byl žalovaný hospitalizován u žalované (cca 2 měsíce před hospitalizací mu byl nabízen odkup za 10 milionů korun, v době nemoci žalobce v rozsahu 200 000 až 1 milión korun) – ač se o svém zdravotním stavu a natož jeho vážnosti s nikým nebavil. Je tedy zřejmé, že tyto informace musely pocházet z jeho zdravotní dokumentace vedené u žalované. Došlo tak k zásahu do přirozených práv žalobce, zejména práva na zachování osobní důstojnosti, do práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo zneužíváním údajů o své osobě, k zásahu do soukromého a osobního života, kdy se zdravotní stav žalobce stává pravidelně„ věcí veřejnou“, cítí se tak velmi ponížen. Žalobce žalované zaslal předžalobní výzvu, byl však žalovanou odmítnut. Promlčecí lhůta žalobci započala běžet v březnu 2018, kdy byl žalobci poskytnut žalovanou výpis z jeho zdravotnické dokumentace, kdy podezření na únik informací o svém zdravotním stavu žalobce pojal až na počátku roku 2018, když při rozhovoru s jedním zaměstnancem žalované zjistil, že tento má informace o jeho zdravotním stavu, které si sám ze zvědavosti obstaral. V průběhu řízení došlo k dalším neoprávněným vstupům do zdravotní dokumentace žalobce, jejíchž výpis si žalobce vyžádal za období od března 2018, přičemž pro účely tohoto řízení označil jako neoprávněné vstupy: ve dnech 11.11.2020 [jméno] [příjmení], 12.11.2020 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], 12.11.2020 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne 12.11.2020 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne 15.11.2020 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ druhý okruh vstupů“), a ohledně těchto vstupů podal u žalované další stížnost, podnět ke Krajskému úřadu [územní celek] k prošetření přestupku spáchaného žalovanou a stížnost k Úřadu pro ochranu osobních údajů. Jako další nové uskutečněné neoprávněné vstupy do zdravotnické dokumentace žalobce označil: dne 24.3.2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], primář oddělení ARO, vstupy uskutečněny z infekčního oddělení – lůžka covid – 19, dne 14.6.2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], oddělení úrazové kliniky – všeobecná ambulance, dne 17.6.2021 [jméno] [příjmení], kardiologické oddělení – ultrazvuk srdce, [jméno] [příjmení] [příjmení] – pracovnice geriatrického centra (dále jen„ třetí okruh vstupů“), v reakci na tyto vstupy žalobce podal u žalované v pořadí třetí stížnost, s vyřízením této stížnosti nebyl spokojen, proto se obrátil na Krajský úřad pro Pardubický kraj. 2. Žalovaná s uvedenou žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí v celém rozsahu. Namítala, že žalobcem tvrzený neoprávněný přístup z 26.2.2018 byl žalovanou konzistentně vysvětlen – šlo o legální a oprávněný přístup do zdravotní dokumentace žalobce. K přístupům do zdravotnické dokumentace v roce 2016 a v letech předchozích uvedla, že došlo k promlčení nároku žalobce, kdy počátek běhu promlčecí doby je nutné vztahovat nejpozději k okamžiku, kdy se – jak tvrdí žalobce – informace z jeho zdravotnické dokumentace objevily ve spisu okresního soudu ve věci řízení o úpravě péče o nezletilé dítě žalobce. Dále je u žalované dán nedostatek pasivní legitimace, neboť se jednalo o excesy konkrétních fyzických osob, které jednaly nikoliv dle zadání zaměstnavatele, ale svévolně, v rozporu s platnou právní úpravou a pokyny žalované jako zaměstnavatele, vyjádřenými v interních předpisech žalované. K požadavku omluvy má žalovaná za to, že se jedná o zcela neproporcionální požadavek. Pokud by měly být informace o zdravotním stavu žalobce použity, pak výhradě v řízení o úpravě péče o nezletilé dítě žalobce, tedy s nulovými dopady do médií. Postupy žalobce a jeho bývalé manželky je nutno vnímat jako velmi vypjaté, ve vypořádání jejich vzájemných vztahů se žalovaná ocitla víceméně v pozici objektu. Pokud se týká přístupů uváděných ve stížnosti žalobce ze dne 23.3.2021 (druhý okruh vstupů) – nejednalo se o neoprávněné vstupy do zdravotnické dokumentace, ale pouze o pohyb v základním centrálním registru pacientů. Pokud je otevřeno pouze základní okno registru, jež je nutné pro založení karty pacienta a pro následné vyhledávání v registru, loguje takový přístup jako„ CR hledání (skupina R: čtení dokumentace)“. Pokud ovšem dojde k reálnému vstupu do zdravotnické dokumentace, propíše se takový log jako„ Výsledky (skupina R: čtení dokumentace)“ nebo„ Zprávy (skupina R: čtení dokumentace)“, a to podle povahy činnosti ve složce zdravotnické dokumentace. Jednalo se tak o nepřesnost v nastavení informačního systému, nikoliv o vstup do chráněné dokumentace. K třetímu okruhu vstupů žalovaná odkázala na své písemné vyřízení stížnosti žalobce, kdy závěry zde učiněné považuje za správné. K zobrazení údajů pacienta v tzv. základním – vstupním –„ vyskakovacím“ okně centrálního registru uvedla, že je to věcí diskuse, prověření jména pacienta a jeho hospitalizace na žádost oprávněné osoby je zcela jiným úkonem než aktivním nahlížením do zdravotnické dokumentace pacienta, poukázala i na běžnou praxi ostatních nemocnic. Žalovaná od února 2022 zavedla nový systém, kdy se vstupní okno zobrazí až po zadání čísla pojištěnce, resp. rodného čísla, v současné době je tento systém již funkční, což však neznamená, že původní nastavení bylo chybné či protizákonné. V případě části prvého okruhu vstupů byla žalobci žalovanou poskytnuta písemná omluva, co se týče osobní omluvy ředitelem žalované, ta byla dříve také tzv.„ na stole“, avšak žalobce tuto možnost odmítl. Žalobce neprokázal, že byl žalovaná zasáhla do jeho osobnostních práv, poukázal i na tzv.„ dvojí přístup žalobce“, který sám svůj zdravotní stav řeší nestandartně viz. soukromé obracení se na lékaře žalované z odd. geriatrie, na zdravotní sestru na chodbě v pracovní době žalobce, když„ odváží infarkt na kardio“. Žalovaná dále konstatovala, že žalobce u žalované i nadále čerpá zdravotní služby a s čerpáním zdravotní péče je spokojen, což žalovaná výslovně oceňuje. 3. Dopisem ze dne 10.7.2018 bylo zjištěno, že žalobce podal u žalované stížnost na neoprávněné vstupy osob do zdravotnické dokumentace žalobce, a to konkrétně paní [jméno] [příjmení], oddělení klinika 4, dne 26.2.2018, [jméno] [příjmení] z oddělení ARO – anesteziologická ambulance, dne 25.5.2016, [jméno] [příjmení] z kardiologického oddělení –