7 C 334/2021-53 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se svým žalobním návrhem domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 13 844 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že uzavřel s žalovanou dne 21.12.2020 smlouvu o poskytnutí úvěru (dále jen„ Úvěrová smlouva“), sjednaný úvěr činil 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit včetně poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Úvěr byl žalované zaslán na jí označený účet dne 21.12.2020. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní, tzv. Korunovým odkladem, kdy k prodloužení splatnosti dostačuje, pokud klient uhradí alespoň 1 Kč, žalovaná částku 1 Kč uhradila dne 19.2.2021, za takovéto prodloužení byl účtován poplatek ve výši 1 485 Kč. Žalovaná si dále prodloužila splatnost úvěru o 30 dní, tzv. Desetiprocentním odkladem, kdy aby došlo k takovému prodloužení splatnosti, musí klient uhradit minimálně částku 2 235 Kč, žalovaná dne 15.3.2021 uhradila částku 2 257 Kč, za takovéto prodloužení byl účtován poplatek ve výši 735 Kč. Veškeré platby které žalovaná v průběhu trvání smlouvy učinila byly: dne 5.1.2021 částka 3 700 Kč, dne 19.2.2021 částka 1 Kč, dne 15.3.2021 částka 2 257 Kč. Žalovaná zbývající dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradila. Žalobce v rámci postupu poskytování úvěru naplnil svou zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, k čemuž využívá statistický model, provedl lustraci žalované v příslušných úvěrových registrech (SOLUS, NRKI, CEE, ISIR). Žalobce vycházel při posuzování bonity žalované s jejím čistým měsíčním příjmem 23 500 Kč, čistým měsíčním příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 65 000 Kč, žalovaná neměla vyživovací povinnosti, minimální měsíční výdaje domácnosti na bydlení byly stanoveny částkou 21 000 Kč, životní minimum členů domácnosti částkou 3 410 Kč za jednoho dospělého, žalovaná neměla žádné závazky po splatnosti. Příjmy žalované pocházeli ze zaměstnaneckého poměru, kdy tuto informaci získal žalobce od žalované a nijak dále ji neověřoval. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 27.12.2021 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Úvěrovou smlouvou ze dne 21.12.2020, Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Úvěrovými podmínkami žalobce, historií úvěru měl soud prokázáno, žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč dne 21.12.2020, žalovaná se zavázala úvěr zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč do 20.1.2021. Poplatek za odklad splatnosti úvěru tzv. Korunový odklad činil 1 489 Kč, poplatek za tzv. desetiprocentní odklad splatnosti činil 735 Kč. Žalovaná dvakrát přistoupila k odkladu splatnosti. Transakční historií měl soud prokázáno, že žalovaná úvěr v řádné lhůtě splatnosti neuhradila, uhradila žalobci na svůj dluh pouze dne 5.1.2021 částku 3 700 Kč, dne 19.2.2021 částku 1 Kč, dne 15.3.2021 částka 2 257 Kč. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu, jak vyplývá z dopisu ze dne 20.8.2021, jeho odeslání bylo prokázáno poštovním podacím archem, žalované byla poskytnuta lhůta k plnění do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Úvěrovou zprávou z NRKI, Printscreeny systému žalobce bylo prokázáno, že žalovaná uvedla příjmy ve výši 23 500 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 65 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 21 000 Kč, dále že nemá vyživovací povinnosti. V době uzavření úvěrové smlouvy neměla exekuci, nebyla evidována v ISIR a SOLUS. Žalovaná však měla řadu úvěrů, a to: osobních ze dne 25.4.2019 na částku 9 000 Kč, 3.4.2019 na částku 3 000 Kč, 26.10.2018 na částku 2 000 Kč, 4.12.2018 na částku 5 000 Kč s měsíčními splátkami 308 Kč s datem poslední delikvence 30.6.2020, 31.5.2019 na částku 9 000 Kč, 8.8.2018 na částku 1 000 Kč, 31.1.2019 na částku 3 000 Kč, 4.1.2019 na částku 3 000 Kč, 9.7.2018 na částku 1 000 Kč, 7.10.2020 na částku 2 000 Kč, 1.3.2019 na částku 3 000 Kč, 15.4.2019 na částku 8 000 Kč, 8.3.2019 na částkuo 1 000 Kč, 11.4.2019 na částku 7 000 Kč, 13.5.2019 na částku 9 000 Kč, 23.11.2018 na částku 2 000 Kč, 16.9.2019 na částkou 5 000 Kč, 16.5.2019 na částku 1 500 Kč, kontokorentní ze dne 12.10.2019 s úvěrovým rámcem 5 000 Kč – kde se opakovaně ocitla po splatnosti, revolvingový ze dne 26.11.2020 s úvěrovým rámcem 5 000 Kč. Žalovaná žádala o osobní úvěry i ve dnech 6.10.2020 na částkou 15 000 Kč, 30.10.2020 na částku 500 Kč, 7.7.2020 na částku 200 000 Kč, o revolvingový úvěr dne 27.11.2020 s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, znovu dne 27.11.2020 o kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a dne 23.10.2020 o kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, kdy v těchto uvedených případech byla odmítnuta. 11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je, pouze co do úhrady částky 9 042 Kč /žalobcem poskytnutá částka 15 000 Kč mínus žalovanou zaplacená celková částka 5 958 Kč (3 700 Kč 1Kč 2 257 Kč) / spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 20.9.2021 do zaplacení, důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I.). 12. Soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaná vyčerpala úvěr v celkové výši 15 000 Kč, který se s poplatky zavázala zaplatit do 30 dnů od uzavření smlouvy, splatnost si opakovaně prodloužila. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1