8 C 27/2022-50 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 54 677,92 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru a vydání a využívání kreditní karty [číslo]. Tvrdila, že na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr průběžně postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatů nebo platbami u obchodníků. Úvěr se zavázal splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil a žalobkyně proto úvěr ke dni 31. 8. 2021 zesplatnila. Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 48 020 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 420,27 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení z částky dlužného obchodního úroku ve výši 72,90 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 1 464,75 Kč, dlužnými poplatky v celkové výši 2 700 Kč (1 800 + 600 + 300 Kč). K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů jím poskytnutých v rámci žádosti o úvěr ve výši 50 000 Kč. Dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Od příjmů žalovaného, který doložil ve výši 29 344 Kč (příjem domácnosti tvrdil ve výši 42 000 Kč), byly odečteny splátkové a nesplátkové výdaje a při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima. Dosavadní interní splátky činily 5 301,31 Kč, externí splátky činily 3 854 Kč. U statisticky stanovených výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z částky 10 400 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ustanovením § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 28. 5. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 8. 5. 2022). 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání Karty [číslo] ze dne 5. 2. 2021 a z platební historie soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 5. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, jíž vyčerpal dne 12. 2. 2021. Žalovaný se zavázal vždy do 20. dne kalendářního měsíce uhradit minimálně splátku 1 500 Kč, zaplatil však pouze 1 980 Kč (1 000 Kč dne 18. 3. 2021 a 980 Kč dne 16. 4. 2021). Dopisem ze dne 1. 9. 2021 žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu k datu 1. 9. 2021 s tím, že k tomuto datu činila dlužná částka celkem 53 140,27 Kč. 4. Ze žádosti o úvěr ze dne 5. 2. 2021 soud zjistil, že v tomto žalovaný uvedl, že je rozvedený, starobní důchodce, bez vyživovacích povinností, bydlí v pronajatém domě/bytě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 29 344 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 42 000 Kč při dvou zdrojích příjmu. Nemá žádné nezbytné měsíční náklady ani srážky ze mzdy a nesplácí žádný dluh. Podle oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 12. 2020 byl žalovanému od ledna 2021 vyplácen důchod 14 792 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 27. 1. 2021 vystaveného [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [obec], bylo zjištěno, že žalovaný zde za posledních 12 měsíců dosáhl průměrného čistého měsíčního příjmu 16 419 Kč (za rok celkem 197 026 Kč). Vlastním šetřením žalobkyně zjistila, že dosavadní interní splátky ke dni podání žádosti činily 5 301,31 Kč měsíčně, externí splátky činily 3 854 Kč měsíčně. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr a listiny prokazující příjem žalovaného v době žádosti o úvěr. Vůbec pak nebyly doloženy, ba ani tvrzeny, běžné výdaje žalovaného spojené s bydlením, zdravotním stavem apod.). Žalobkyně sama pak nevyvodila žádné důsledky z vlastního zjištění, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr nepravdivé údaje o nutnosti hradit měsíční splátky. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. [spisová značka] [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou p