10 C 464/2022-33 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 8. 2022 požadovala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 23 876 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 135,30 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 876 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 16. 3. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který uvedl žalovaný. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 16 116 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 062 Kč počínaje 18. 4. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 9. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalovaného (tj. prodlení s hrazením splátek), na něž byl žalovaný ze strany právního předchůdce žalobkyně upozorňován, využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a ke dni 14. 11. 2021 dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. S ohledem na předčasnou splatnost dluhu nárokoval právní předchůdce žalobkyně úhrady za služby jen ve výši splatné do data zesplatnění dluhu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu právního předchůdce žalobce řádně a včas neuhradil, vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo požadovat ode dne následujícího po marném uplynutí poskytnuté lhůty pro úhradu dluhu úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 6 124 Kč. Ke dni postoupení 7. 1. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 39 383,73 Kč, příslušenství pohledávky pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyni uhrazeno ničeho. Žalobkyně však požaduje po žalovaném pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení, tedy zaplacení dlužné jistiny ve výši 23 876 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 30 000 Kč a částkou ve výši 6 124 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 135,30 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 876 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 135,30 Kč byl vypočten z aktuální dlužné jistiny ode dne 15. 12. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022. Do dne podání žaloby žalovaný ničeho ani přes písemnou upomínku žalobkyni neuhradil. 2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 3. 2. 2022. 3. Usnesením č.j. 10 C 464/2022-28 ze dne 2. 2. 2023 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 17. 2. 2023, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 12. 3. 2021, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 12. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 062 Kč, tedy celkem částku 55 116 Kč, která je tvořena úvěrem ve výši 30 000 Kč, úrokem ve výši 16 116 Kč a administrativním poplatkem ve výši 9 000 Kč. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel (uhradil pouze částku 6 124 Kč), byl vyzván ke splacení zbývající pohledávky. 7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 23 876 Kč spolu s příslušenstvím, jakožto vydání bezdůvodného obohacení je důvodný. V dané věci požaduje žalobkyně plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když sice tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, avšak neprokazuje, ba ani netvrdí, že by před uzavřením smlouvy došlo k ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru absolutně neplatná a žalobkyni tak vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byl bezhotovostním převodem poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal uhradit v dohodnutých měsíčních splátkách, na tuto pohledávku žalovaný uhradil částku 6 124 Kč (k úhradě tak zbývá částka 23 876 Kč). Ze strany žalovaného nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by na úhradu poskytnutého spotřebitelského úvěru bylo žalovaným plněno jinak, než jak bylo tvrzeno žalobkyni. Žalovaný je proto povinen vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému, aby ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení vydal žalobkyni majetkový prospěch, který získal bez právního důvodu, tedy aby vydal bezdůvodné obohacení, které na úkor žalující strany získal. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 23 876 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z., a dále podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení tak byla úspěšné žalobkyni přiznána částka 956 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna za 3 úkony po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a podle § 13 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH z odměny a náhrad. Náhradu nákladů řízení celkem ve výši 2 408 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Lhůtu splatnosti soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.