11 C 102/2020-173 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.5.2020 domáhal po žalované určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. V odůvodnění uvedl, že pracovní poměr si sjednali dle pracovní smlouvy ze dne 1.11.2010 na pozici řidič autopřepravníku s místem výkonu práce v [obec] a dnem nástupu do práce dne 1.11.2010. V provozovně v [obec] žalobce nikdy nebyl, práce mu byla vždy přidělována v [obec]. Dne 24.4.2020 bylo žalobci doručeno žalovanou okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro hrubé porušení pracovní povinnosti dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s tím, že žalobce porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci žalobcem zvlášť hrubým způsobem tím, že ve dnech 21.2.2020, 26.2.2020, 9.3.2020, 12.3.2020 a 16.3.2020 opustil pracoviště bez souhlasu zaměstnavatele a porušil režim dočasné pracovní neschopnosti. Žalobce má za to, že hlavním důvodem pro výpověď byla skutečnost, že odmítl žalované podepsat zrušení pracovního poměru dohodou bez nároku na odstupné. Uváděné důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru jsou nepravdivé. Žalobce každý den ráno volal do firmy [právnická osoba], dispečeru panu [jméno], který žalované zaslal objednávku na přepravu, a to automobilů pro firmu [právnická osoba] v [obec], žalovaná tak velice dobře věděla, odkud a kam žalobce automobil převáží, v kolik hodin vyjíždí a v kolik bude požadovaná přeprava provedena. Dále uvedl, že měl po celou dobu trvání pracovního poměru dovoleno parkovat s vozidlem určeným k přepravě v [obec]. Pokud žalobce přepravu provedl dříve, než byla stanovená denní pracovní doba, čekal v automobilu na další pokyny od žalované. Žalobce sám na vozidle žalované prováděl veškerý servis a údržbu sám, případně za pomoci další osoby z odborného servisu. Žalobce tak i v inkriminované dny po splnění zakázky čekal ve svém automobilu na parkovišti v [obec] a prováděl běžnou údržbu na vozidle. K tvrzení, že žalobce porušil podmínky dočasné pracovní neschopnosti tím, že při provedených kontrolách žalované nebyl přítomen doma a tím porušil hrubě léčebný režim, uvedl, že žalovaná velice dobře věděla, že žalobce na adrese [adresa] adrese [adresa žalobce]. Žalobce tak okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 17.4.2020 považuje za nedůvodné. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobce v žádném případě ve vozidle nečekal, vozidlo je vybaveno záznamovým zařízením, které nebylo přepnuto do polohy ostatní činnosti, ale bylo zapnuté do polohy ukončení pracovních činností, tedy že žalobce opustil vozidlo. Žalobce byl povinen žalované oznámit, že čeká na další pokyny a měl žalovanou vždy telefonicky kontaktovat, což neučinil. Mimo záznamu z digitálního zařízení zaměstnanec každý měsíc předkládá i pracovní výkaz, kde je pracovní doba zaměstnance vyplněna a podepsaná vlastní rukou, není tak důvod, proč by žalobce sám sobě psal kratší pracovní dobu. Žalobce tak svévolně opustil pracoviště, ačkoli jeho pracovní doba řidiče činí 9 hodin, ve dnech 21.2.2020, kdy pracoval od 6:59 hod. do 11:46 hod., tj. 4:47 hodin, dne 26.2.2020 pracoval od 7:33 hod. do 12:28 hod., tj. 4:55 hodin, dne 9.3.2020 pracoval od 7:38 hod. do 10:38 hod, tj. 3 hodiny, dne 12.3.2020 pracoval od 7:30 hodin do 12:57 hodin, tj. 5:27 hodin a dne 16.3.2020 pracoval od 8:11 hodin do 12:06 hodin, tj. 3:55 hodiny. Dále uvedla, že zaměstnavatel má ze zákona právo zaměstnance zkontrolovat, zdali dodržuje léčebný režim na adrese, která je uvedena na DPN. Žalovaný však na uvedené adrese zastižen nebyl, a to opakovaně, porušení léčebného režimu bylo nahlášeno ošetřujícímu lékaři a na OSSZ. Okamžité zrušení pracovního poměru je dle uvedených skutečností platné ke dni 17.4.2020. Žalovaná dále uvedla, že žalovaný byl lehkomyslný a nezodpovědný zaměstnanec, z jeho strany jsou nevypořádané závazky u žalované, způsobil společnosti dopravní nehodou škodu ve výši 390 000 Kč, z toho spoluúčast ve výši 39 000 Kč dosud neuhradil, dalším dluhem je pokuta ve výši 20 000 Kč, jež dosud také nebyla uhrazena a dále dluží půjčku na zařízení bytu ve výši 9 000 Kč. Žalobce dosud nevrátil služební telefon, včetně SIM karty. Podáním ze dne 3.9.2020 žalobce uvedl, že vozidlo, se kterým žalobce u žalované jezdil je sice vybaveno digitálním záznamovým zařízením, ale při vypnutí klíče v zapalování vozidla se záznamové zařízení vypne, výpisy hovorů z mobilního telefonu od operátora se dá snadno zjistit, že žalobce byl během pracovní doby v kontaktu se žalovanou. Namítal, že žalovaná v přehledu pracovní doby záměrně uvádí jen ten čas, který je na záznamovém zařízení vozidla, nikoli dobu, kdy žalobce klíčem vypnul motor vozidla. Žalobce mimo vlastní přepravu a jízdu musel každý týden provádět odvzdušnění brzd, seřizování brzd na vleku, dále měnil na vozidle sám brzdové obložení vleku a seřizování brzd, musel si sám zajišťovat opravy na vozidle i vleku, i materiál na opravy. Žalobce pracoval u žalované 10 let, dopravní nehodu měl pouze jednou asi před 5-ti lety, žalovaná nikdy žádnou náhradu nechtěla až po podání žaloby, o žádné pokutě 20 000 Kč nic neví, žádná půjčka na nákup zařízení bytu mu poskytnuta nebyla, žalobce si od žalované nikdy nic nepůjčoval. Pokud se jedná o starší sedací soupravu a televizor, tyto věci měl odvést do sběrného dvora a vyhodit jako nepotřebné, a protože se věci daly použít, zeptal se, zda nebude vadit, že si věci ponechá pro sebe a do dvora je neodveze, k tomu mu byl dán souhlas. Dále uvedl, že již dne 31.3.2020 mu byla zablokována SIM karta na mobilním telefonu. Dále namítal, že zástupci žalované byli u žalobce v jeho stávajícím bydlišti na adrese [adresa žalobce], např. při oslavě jeho 60-tých narozenin, na této adrese bydlí dosud a tedy tvrzení žalované, že nebyl v době pracovní neschopnosti doma je pouze účelové a nepravdivé. Dále uvedl, že na žádost žalované prováděl na majetku žalované další práce, které nesouvisely s jeho prací řidiče v hodnotě cca 18 350 Kč, které mu dosud nebyly uhrazeny. Při jednání soudu dne 22.9.2021 žalobce uvedl, že žalované každý týden odevzdával tzv. stazky, z nichž bylo zřejmé, jak pracoval, pro žalovanou se snažil dělat i nad rámec svého popisu práce, mezi ním a žalovanou probíhal i osobní přátelský kontakt. Co se týká rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, resp. uvedeného místa pobytu, sdělil žalobce, že při jeho uvedení se sestřička u lékaře spletla, správná adresa [adresa žalobce]. Dále uvedl, že žalované bylo známo, že na adrese [adresa], neboť mu ze mzdy bylo sraženo nájemné naposledy v prosinci 2018, na dalších výplatních páskách již nájemné sráženo nebylo. Podáním ze dne 18.10.2021 žalovaná uvedla, že pracovní výkazy za měsíc únor 2020 a březen 2020 vyplněné a podepsané vlastnoručně samotným žalobcem potvrzují nedodržení pracovní doby žalobcem. Tyto skutečnosti jsou dokládány i záznamy z tachografu, tj. digitálního záznamového zařízení umístěného ve vozidle, kdy se jedná o digitálně zpracovaný přehled denních aktivit řidiče, resp. údaje o provozu vozidla, pracovní době řidiče, jeho odpočinku, bezpečnostních přestávkách, včetně začátku a konce jízdy. Tachograf funguje nepřetržitě a zaznamenává všechny aktivity na vozidle, a to doba jízdy (červená barva – volant), jiná práce řidiče (žlutá barva – kladívko), odpočinek (zelená barva – postýlka), pracovní pohotovost (modrá barva). Každý řidič má svoji kartu, kterou je povinen vložit do vozidla. Žalovaná dále namítala, že žalobce žalovanou v rozhodných dnech telefonicky nekontaktoval, což je patrno z výpisů z telefonních hovorů čísla [tel. číslo], které měl žalobce přidělené jako služební. Dál uvedla, že žalovaná při opakovaných kontrolách zjistila, že žalobce nedodržuje v době prvních 14-ti kalendářních dnů trvání DPN povinnost zdržovat na adrese, která byla uvedena v jeho vystavené pracovní neschopnosti evidované u ČSSZ. Žalovaná neměla povinnost pátrat po jiném pobytu žalovaného, ani neměla povědomí, že by se žalobce měl zdržovat v době pracovní neschopnosti u své manželky či jinde. Žalobce byl od 17.3.2020 práce neschopen a místem pobytu v období prvních 14-ti kalendářních dnů DPN, tj. do 30.3.2020 je adresa [adresa], přičemž žalobci v uvedené době nebyly povoleny vycházky. Skutečnosti uvedené v DPN žalobce si žalovaná ověřovala dne 17.4.2020 na portálu ePortalu ČSSZ, když údaje tam uvedené se shodují s údaji, které měla žalovaná před provedenými kontrolami o dodržování léčebného režimu. Žalovaná nikdy žalobci nestrhávala z výplaty srážky za nájem, jediné srážky, které prováděla, byly na plnění splátkového kalendáře pro splácení dluhů v insolvenčním řízení u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná tak měla zákonné důvody pro ukončení pracovního poměru žalobcem uvedeným způsobem. Mezi účastníky řízení bylo učiněno nesporné, že pracovní smlouva byla uzavřena dne 1.11.2010 na dobu neurčitou s tím, že žalobce bude pracovat jako řidič autopřepravníku a bude vysílán na pracovní cesty, dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1.11.2016 bylo sje