11 C 205/2022-53 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 7.6.2022 zaplacení celkem částky 23 844 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 24.4.2019 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, celkem tedy 18 917 Kč a to formou 60. týdenních splátek po 316 Kč. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, na dluh uhradila pouze 3 073 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 8 635,10 Kč, dlužné částky poplatků ve výši 7 208,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 534,82 Kč, sankčních poplatků ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 29 % p.a. z dlužné jistiny 8 635,10 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 8 635,10 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Byla provedena lustrace žalované v dostupných registrech (BRKI, NRKI, SOLUS, interní databáze právního předchůdce žalobkyně, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zástupcem právního předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] následně ověřeny a zkontrolovány. Dle těchto činil pravidelný měsíční příjem žalované 22 248 Kč, odhadované měsíční výdaje 4 518 Kč. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 21 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Podáním ze dne 24.8.2022 žalovaná uvedla, že uplatněný nárok uznává v celém rozsahu, další rozhodné skutečnosti nemá, ale žádá o vydání EPR, proti kterému bude moci podat odpor. Žalovaná, ačkoli byla k jednání nařízenému na den 21.6.2023 řádně předvolána (předvolání považoval soud žalované za doručené, v souladu s ust. § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., dnem 6.6.2023, když žalované byla zanechána výzva a následně zásilka vhozena do domovní schránky), se k tomuto bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavila. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované. Před zahájením jednání ve věci samé žalobkyně při jednání soudu dne 21.6.2023 vzala žalobu částečně zpět co do úroku 17,25 % p.a. z částky 8 635,10 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Soud tedy postupem dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. řízení částečně zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 1.2.2022. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracuje jako externí pracovník u společnosti [právnická osoba], pro kterou sjednává zápůjčky. Vypověděl, že na žalovanou i uzavření předmětného závazku si pamatuje. Uzavření závazku s ní probíhalo standardně, kdy žalovaná předložila občanský průkaz, výplatní pásky a poté byla sepsána zákaznická karta a proveden scooring, kdy v krátkém čase došlo k tzv. předschválení půjčky, žalovaná si pak zvolila výši a délku a vše začalo fungovat. Žalovaná nějakou dobu platila, poté se to zhoršilo až přestala platit úplně. Pokud by žalovaná měla další závazek, tento by byl uveden v zákaznické kartě, a pokud by bylo něco v nepořádku, tak by systém SOLUS její žádost zamítl. Žalovaná zřejmě tehdy žádné potíže neměla. V rámci zjišťování úvěruschopnosti prochází klient 3 registry ČNB – SOLUS, BRKI, NRKI. Dále uvedl, že klient ke svým příjmům také dokládá výplatní pásky, k výdajům pak sám uvádí, co splácí. K ostatním příjmům v zákaznické kartě uvedl, že se jedná o příjem manžela nebo partnera, který se však neověřuje, neboť se jedná pouze o doplňkovou informaci. Dále vypověděl, že pokud je půjčka sjednána v hotovosti, jsou peníze klientovi předávány při podpisu smlouvy. Svědek uvedl, že splnil veškeré požadavky dané předchůdkyní žalobkyně. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 24.4.2019, Smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 24.4.2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v 60 pravidelných týdenních splátkách po 316 Kč, tedy celkem částku 18 917 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 10 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 180 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 29 % p.a. a byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Dle čl. 6 smluvních podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Žalovaná v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácela, byla vyzvána ke splacení celé pohledávky. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná měla být v době uzavření smlouvy zaměstnána jako administrativa s čistým měsíčním příjmem 22 248 Kč, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno 2 výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje byly konkretizovány částkou 4 518 Kč s tím, že z toho činí 1 518 Kč interní splátky. Dále bylo uvedeno, že žalovaná je vdaná, má středoškolské vzdělání, žije v nájmu a má 3 vyživovací povinnosti. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 21 600 Kč (bez další specifikace). <i>Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Zápůjčka pak může být poskytnuta jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o zápůjčce neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze zákaznickou kartu, ve které bylo uvedeno, že žalovaná je vdaná, žije v nájmu a má 3 vyživovací povinnost. Jako příjem byla k