15 C 127/2023-29 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: a) částky 7 785,56 Kč jako jistiny, b) úroku 5 480 Kč a úroku 24,87 % ročně z částky 7 785,56 Kč za dobu od 2. 11. 2022, c) úroku z prodlení v zákonné výši, d) zbývající části poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši celkem 2 224,44 Kč. 2 V souvislosti s žádáním popsaným v bodě 1 tvrdil, že společnost [právnická osoba] poskytla jako úvěrující žalovanému jako úvěrovanému na základě smlouvy ze dne 23. 11. 2018 (dále v odůvodnění i jen„ smlouva“) úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný jej čerpal a zavázal se jej zaplatit spolu s úrokem a poplatky sjednanými v částkách 3 000 Kč (administrativní zpracování) a 6 000 Kč (hotovostní inkaso splátek). Dluh však splnil toliko částečně, zaplatil 17 740 Kč. 3 Dále žalobce tvrdil, že výše specifikované pohledávky za žalovaným nabyl od úvěrujícího smlouvou o postoupení pohledávek. 4 Žalovaný se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. 5 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 6 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, jeho postupného vrácení ve splátkách, ujednání o úrocích, ujednání o poplatcích. Dále prokázal, že úvěr byl čerpán. 7 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 10 Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11 Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12 Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, avšak jen částečně. 14 Soud posoudil smlouvu jako platnou, avšak jen v části týkající se jistiny a úroku. 15 Soud se při posuzování platnosti smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí úvěru tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele tento splácet. 16 Soud uzavírá to, že úvěrující se nespokojil jen s informacemi od žalovaného, nýbrž sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele totiž nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen jej splácet, jinak je smlouva neplatná. V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem smlouvy zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát smluvním závazkům dostatečným způsobem, vyžádal si od ní nejen informace, ale i listiny, na základě nichž jeho schopnost splácet posoudil. 17 Požadovaný dluh z jistiny je tedy po právu dle smlouvy a dle § 2390 občanského zákoníku. 18 Po právu je i požadavek na zaplacení doposud existujícího dluhu na úroku. Ten byl ve smlouvě sjednán ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru, nezajištěnosti a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku). 19 Ve zbývajícím rozsahu pak ohledně platnosti smlouvy možno shodně odkázat na následující body odůvodnění. 20 Po právu z důvodů popsaných v dalších bodech není požadavek žalobce na zaplacení poplatků. 21 Předně třeba uvést, že smlouva o úvěru je úplatná. Úplata může být vyjádřena procentní sazbou či kapitalizovaným úrokem. 22 Dále bývají sjednávány i další poplatky. U nich je třeba odlišovat, zda takto sjednané poplatky jsou úplatou za nějakou službu, aniž by výběr této služby byl nutným předpokladem poskytnutí peněz (např. o pojištění schopnosti splácet úvěr, možnost měnit výši splátky za poplatek, možnost posunout splatnost termínu splátky apod.). Jiná je situace u poplatků, které dlužník musí vždy zaplatit a jsou součástí celkových nákladů zápůjčky. Sem patří například poplatek za poskytnutí nebo poplatek za vedení účtu apod. 23 V rozhodované věci byly u obou smluv ujednány: (1) poplatek za administrativní zpracování smlouvy a (2) poplatek za hotovostní inkaso splátek. 24 Ekonomickou funkcí úvěru je poskytnutí peněz, kterých se dlužníku nedostává. Pakliže pouze náklady na vrácení úvěru (hotovostní inkaso) tvoří značnou část nominální hodnoty částky, která by měla být dle smlouvy vrácena, pak takový závazek nemá pro dlužníka racionální smysl. Je v rozporu s § 2 odst. 3, 6 občanského zákoníku, aby samotné náklady na vrácení úvěru dosahovaly tak vysoké částky, jako v projednávané věci. Výši nákladů hotovostního inkasa nelze odůvodnit ani tím, že se jedná o inkaso (výběr peněz přímo u dlužníka), neboť zápůjčku by bylo možno vrátit levněji (např. poštovní poukázkou). Možnost volby bezhotovostního režimu poskytnutí a splácení je jen zdánlivá a má toliko zastřít nepřiměřenou výši poplatku za hotovostní inkaso splátek a zdůvodnit celkovou nepřiměřenou výši ceny úvěru (navíc v situaci, kdy tento je úročen a tedy odměny za poskytnutí peněz se věřiteli dostane). 25 Soud na základě výše uvedených úvah shledává, že částky představující poplatky jsou nepřiměřené, byly shledány v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Jde o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Tedy žalobu v této části zamítl. 26 Po právu je dle § 1970 občanského zákoníku požadavek na zaplacení úroku z prodlení, v návaznosti na prodlení žalované se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku. 27 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy. 28 Pokud jde o započtení plnění učiněných žalovaným, vyšel soud z ustanovení § 1932 občanského zákoníku a smlouvy. Tedy tvrzené plnění soud započetl postupně na úroky z prodlení, zbytek pak na úroky a nakonec na jistinu. Jako základ vzal přitom jistinu úvěru, počítal i s částkou představující úrok (ten však byl sjednán jen v částce 3 000 Kč, viz čl. 1. úvěrové smlouvy) a vyšel rovněž z toho, od kdy žalobce požadoval úrok z prodlení. 29 V návaznosti na souhrnné závěry vyslovené v předchozím bodě a navazující dílčí závěry popsané výše, při tvrzení žalobce o výši plateb úvěrovaného možno zrekapitulovat vše následujícím způsobem. Rozhodným okamžikem pro uzavření výpočtu je datum poslední platby žalovaného, neboť právě tento okamžik má význam pro to, kam úhrady zamířily. Vedle toho samozřejmě tento okamžik ovlivňuje, jakou částku žalovaný případně nadále dluží na úroku z prodlení, úroku a na jistině s tím, že z jistiny se nadále až do zaplacení počítá úrok z prodlení. 30 Přiznaná plnění náleží žalobci, jako aktuálnímu věřiteli (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), který nabyl pohledávku za žalovaným na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávky. 31 Pokud jde o procesní aspekt částečného zamítnutí, jde o právní posouzení smlouvy provedené soudem, na němž by nemohlo nic změnit ani případné poučení žalobce ve smyslu § 118a občanského soudního řádu. Ostatně žalobce se sám neúčastí na jednání (byť omluvenou) zbavil možnosti být poučen o předběžném náhledu soudu na daný právní vztah a možnosti v tomto ohledu protiargumentovat. 32 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Převážně úspěšný byl žalovaný, jemuž však v řízení náklady nevznikly. Soud počítal i s příslušenstvím pohledávky, aby spravedlivě vyjádřil úspěch a neúspěch stran (viz náhled Ústavního soudu na otázku úspěchu ve věci (viz např. nález z 30. 8. 2010 v řízení vedeném pod spisovou značkou I. ÚS 2717/08). 33 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.