17 C 21/2023-54 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 17. 10. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 37 723,95 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo]. Tvrdila, že dne 21. 7. 2016 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka do výše úvěrového limitu 60 000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 9,9 % p.a. a poplatky dle ceníku) pravidelnými měsíčními splátkami po 1 260 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil a žalobkyně proto úvěr ke dni 23. 3. 2022 zesplatnila. Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 35 058,95 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 227,56 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 548,59 Kč a dlužnými poplatky ve výši 2 665 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů jím poskytnutých v rámci žádosti o úvěr. Dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Od příjmů žalovaného, který byl ověřen z běžného účtu, byly odečteny splátkové a nesplátkové výdaje a při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima a s částkou normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně tak dospěla k disponibilní částce žalovaného ve výši 7 405,54 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 2. 2. 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 23. 1. 2023). 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] ze dne 21. 7. 2016, z výpisu z běžného účtu a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 21. 7. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč. Dopisem ze dne 25. 3. 2022 žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu k datu 23. 3. 2022 s tím, že k tomuto datu činila dlužná částka celkem 39 038,25 Kč. 4. Ze žádosti o úvěr ze dne 20. 7. 2016 soud zjistil, že v této žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné děti, bydlí v pronajatém domě/bytě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 19 586 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 20 000 Kč při jednom zdroji příjmu. Dle Čestného prohlášení o zasílání mzdy, které koresponduje výpisům z účtu níže uvedeným, činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od března do června 2016 21 141,50 Kč. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného: - za období od 21. 1. 2016 do 19. 2. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 4 091,53 Kč a konečný zůstatek na účtu mínus 4 413,68 Kč, - za období od 19. 2. 2016 do 21. 3. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 4 413,68 Kč a konečný zůstatek na účtu mínus 4 272,71 Kč, - za období od 21. 3. 2016 do 21. 4. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 4 272,71 Kč a konečný zůstatek na účtu mínus 4 558,75 Kč, - za období od 21. 4. 2016 do 20. 5. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 4 558,75 Kč a konečný zůstatek na účtu mínus 4 885,52 Kč, - za období od 20. 5. 2016 do 21. 6. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 4 885,52 Kč a konečný zůstatek na účtu mínus 4 604,58 Kč, - za období od 21. 6. 2016 do 21. 7. 2016 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 4 604,58 Kč, dne 21. 7. 2016 byla na účet připsána částka 48 000 Kč (čerpání úvěru) a konečný zůstatek na účtu činil 42 280,36 Kč. 5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr a výpisy z běžného účtu žalovaného. Těmito listinami byl pouze doložen příjem žalovaného a ta skutečnost, že v pěti měsících předcházejících poskytnutí úvěru byl zůstatek na účtu žalovaného v záporných hodnotách. Vůbec pak nebyly doloženy, ba ani tvrzeny, běžné výdaje žalovaného spojené s bydlením, zdravotním stavem, telefonem, dopravou apod. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/