17 C 243/2023-50 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 26. 4. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 164 378,84 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 17. 12. 2019 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, [společností] [název společnosti] [anonymizována dvě slova] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž mu tato společnost poskytla částku 200 000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (úrokem ve výši 13,58 % p.a.) v 96 měsíčních splátkách po 3 683 Kč, počínaje únorem 2020 Celkem se zavázal splatit 353 568 Kč, z čehož částka 24 576 Kč připadala na pojistné. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy vyplývající porušil, když sjednané splátky nehradil řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně z tohoto důvodu dluh z úvěrové smlouvy ke dni 31. 10. 2022 zesplatnila. Na dluh žalovaný uhradil celkem 102 726 Kč. Dlužná částka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 163 503,99 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 9 073,16 Kč, nesplacených poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 280 Kč, nesplacených poplatků za odeslání upomínek ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 691,85 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 183 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS, bankovních i nebankovních registrech. Sám žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč. Výdaje pak specifikoval částkou 6 000 Kč. Svůj příjem žalovaný doložil potvrzením o výši příjmu a výpisem z účtu, ze kterého je patrné připsání mzdy ve výši 19 072 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 18. 9. 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 6. 9. 2023). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 7. 11. 2022 a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován právním předchůdcem žalobkyně ze dne 29. 11. 2022. 4. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze Smlouvy o úvěru [číslo] z Oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že smlouva o úvěru byla dne 17. 12. 2019 uzavřena mezi žalovaným a [společností] [název společnosti] [anonymizována dvě slova], která se jako věřitel zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 13,58 % p.a. v 96 měsíčních splátkách po 3 683 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal splatit částku 353 568 Kč (z toho 24 576 Kč na pojistné). Dopisem ze dne 26. 9. 2022 právní předchůdce žalobkyně od smlouvy o úvěru, z důvodu prodlení se splácením úvěru, odstoupil s tím, že úvěr se stal ke dni 31. 10. 2022 splatným v celém rozsahu. K tomuto datu činila dlužná částka 175 149 Kč. Čerpání úvěru a rozsah jeho splácení žalobkyně doložila výpisem z úvěrového účtu. 5. V rámci listiny nazvané,,Údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr“ žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije v nájmu a je zaměstnán u České pošty s průměrným čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč. Jako výdaje konstatoval částku 6 000 Kč bez dalšího rozlišení. Výši příjmu doložil potvrzením [firmy], [anonymizováno], ze dne 18. 12. 2019 (podle kterého činil jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce 19 878 Kč) a výpisem z běžného účtu č. [bankovní účet] za období měsíce listopadu 2019, ze kterého je zřejmá příchozí úhrada – mzda – ve výši 19 072 Kč. 6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze formulář pro posouzení žádosti o úvěr s údaji uvedenými žalovaným, potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu za období posledních třech měsíců před žádostí o úvěr a výpis z účtu, ze kterého je zřejmá pouze výše mzdy žalovaného v měsíci listopadu 2019. Z těchto listin je najisto postavený pouze příjem žalovaného z pracovního poměru ve výši 19 878 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného v jím uvedené ve výši 6 000 Kč měsíčně zůstaly nespecifikované a zejména pak zcela nedoložené. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (žalobkyně nepředložila žádné listiny osvědčující skutečné výdaje žalovaného). Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28.