17 C 311/2022-55 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 25. 4. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 101 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 27. 8. 2018 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo], na základě níž mu tato společnost poskytla částku 101 500 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 6,4 % p.a. pravidelnými 120 měsíčními splátkami po 1 148 Kč splatnými vždy do každého 20. dne v měsíci. Své závazky však nedodržel a právní předchůdce žalobkyně proto dluh ke dni 18. 7. 2019 zesplatnil. Dlužná částka je pak představována dlužnou jistinou ve výši 101 500 Kč, kapitalizovaným úrokem do data zesplatnění ve výši 5 637,70 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení do data zesplatnění ve výši 322,27 Kč a dále pak sjednaným úrokem a úrokem z prodlení ode dne 19. 7. 2019 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena prověřením žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu a získáním informací přímo od žalovaného. Ten uvedl, že je zaměstnancem [právnická osoba] – [právnická osoba], s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč, svobodný, bydlí v nájmu. Výdaje žalovaného byly představovány částkou 9 000 Kč měsíčně na bydlení a 3 500 Kč na domácnost. Žalovanému podle těchto údajů měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 2 500 Kč a byl tedy schopen splácet poskytnutý úvěr. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 26. 9. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 14. 9. 2022). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 17. 12. 2021, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2021 adresovaným žalovanému právním předchůdcem žalobkyně. 4. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru,,PRESTO půjčka“ [číslo] ze dne 27. 8. 2018 a akceptací návrhu ze dne 28. 8. 2018 měl soud prokázáno, že mezi žalovaným a [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 101 500 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 6,4 % p.a. a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč sto dvaceti pravidelnými měsíčními splátkami po 1 148 Kč. Dopisem ze dne 22. 5. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky po splatnosti a dopisem ze dne 18. 7. 2019 mu pak bylo oznámeno, že úvěr byl zesplatněn; zároveň byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 107 459,97 Kč nejpozději do 1. 8. 2019. Dle souhrnného výpisu k úvěru ze dne 18. 11. 2021 žalovaný na dluh uhradil pouze 10,12 Kč. 5. V rámci doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, žije sám v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč. Jako výdaje byla konstatována částka 9 000 Kč na bydlení + 3 500 Kč výdaje na domácnost. Žádný z uvedených příjmů ani výdajů doložen nebyl. 6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr s údaji uvedenými žalovaným; žádné příjmy ani výdaje žalovaného však doloženy nebyly. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Navíc žalovaným tvrzený výdaj 3 500 Kč na domácnost (tedy zřejmě na stravu, telefon, cestování, léky, popř. další běžné náklady vyjma bydlení) je vzhledem k výši této částky nepravděpodobný. I tak by však žalovanému po odečtení součtu těchto částek (včetně sjednané splátky úvěru) zůstalo pouhých 1 352 Kč. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy