17 C 89/2023-82 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 9. 11. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 45 414,61 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Tvrdila, že dne 25. 1. 2018 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na základě níž mu tato společnost poskytla úvěr do úvěrového limitu 10 000 Kč. Dne 7. 10. 2019 došlo k uzavření dodatku k dané smlouvě, na jehož základě byl úvěrový limit navýšen na částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši 2 500 Kč, vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce. Zároveň se zavázal platit úrok ve výši 16,9 % p.a. Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, tento byl k datu 15. 12. 2021 zesplatněn. K tomuto datu činila dlužná částka částku žalovanou. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena prověřením žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, prověřováním pohybů na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Z informací poskytnutých žalovaným před poskytnutím úvěrového rámce 10 000 Kč bylo zjištěno, že žalovaný dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu 17 624 Kč, což odpovídalo údajům z účtu žalovaného. Protože žalovaný neuvedl žádné výdaje, tyto banka stanovila podle svého interního ekonomického modelu na 6 057 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný již splácí úvěr s měsíční splátkou 2 133 Kč. Celkové splátkové zatížení žalovaného tak při zohlednění nové měsíční splátky činilo celkem 2 633 Kč. Před poskytnutím úvěrového rámce 50 000 Kč bylo z informací poskytnutých žalovaným zjištěno, že tento dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu 22 800 Kč. Jako své výdaje žalovaný uvedl částku 800 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný splácí úvěry v celkové částce 6 975 Kč, tedy s připočtením nového splátkového zatížení by celkové měsíční splátky činily 9 732 Kč. Na úvěr žalovaný vyčerpal celkem 139 223,67 Kč a splatil 131 408,79 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 3. 4. 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 22. 3. 2023). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 24. 2. 2022, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 3. 2022 adresovaným žalovanému právním předchůdcem žalobkyně. 4. Smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou dne 25. 1. 2018 mezi [právnická osoba], jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným měl soud prokázáno, že touto byl žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč s úrokovou sazbou 16,9 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši 500 Kč, vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce. Dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 7. 10. 2019 bylo prokázáno, že výše úvěrového limitu byla navýšena na částku 50 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši 2 500 Kč, vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce. Dopisem ze dne 15. 12. 2021 bylo žalovanému oznámeno, že pro neplnění sjednaných podmínek byl úvěr k datu 15. 12. 2021 zesplatněn, přičemž k tomuto datu činila dlužná částka 50 923 Kč. 5. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že za období od 1. 10. 2017 do 31. 10. 2017 činil zůstatek na účtu 86,33 Kč (příjem z pracovního poměru činil 17 432 Kč), za období od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2017 činil zůstatek na účtu 877,07 Kč (příjem z pracovního poměru činil 17 704 Kč), za období od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017 činil zůstatek na účtu 8,77 Kč (příjem z pracovního poměru činil 18 869 Kč), za období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019 činil zůstatek na účtu mínus 128,98 Kč (příjem z pracovního poměru činil 21 109 Kč), za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 činil zůstatek na účtu 1 573,52 Kč (příjem z pracovního poměru činil 19 856 Kč), za období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 činil zůstatek na účtu mínus 113,18 Kč (příjem z pracovního poměru činil 22 542 Kč). V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 25. 1. 2018 žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho měsíční příjem činí 17 624 Kč; výdaje neuvedl žádné. 6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr s údaji uvedenými žalovaným a výpisy z jeho účtu, ze kterých bylo zřejmé, že v posledních třech měsících před poskytnutím, resp. navýšením úvěrového limitu vykazoval účet pouze minimální zůstatky (viz výše), které by zejména po navýšení úvěrového limitu nepostačovaly k úhradě sjednaných splátek. Žádné výdaje žalovaného zjišťovány, ověřovány či doloženy nebyly. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotř