18 C 176/2022-47 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k podepsanému soudu dne 20. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 139,60 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] – uzavřela s žalovanou dne 20. 4. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč. Před poskytnutím úvěru provedl ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit částku 46 480 Kč spolu s příslušenstvím a to do 20. 6. 2021 a to ve 14 splátkách po 3 320 Kč měsíčně. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas, zaplatil pouze částku 6 720 Kč. Věřitel tedy zesplatnil úvěr ke dni 20. 6. 2021. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného 58 885,73 Kč, který se skládal z nesplacené jistiny ve výši 21 648,55Kč nesplacené smluvního úroku ve výši 1 795,82 Kč nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 478,91 Kč nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 987,32 Kč nesplaceného inkasního poplatku ve výši 3 849,40 Kč postoupeného sankčního poplatku ve výši 3 000 Kč postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 884,13 Kč po celkové splatnosti závazku postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 741,60 Kč postoupené smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč Žalobkyně požaduje v tomto řízení pouze: nesplacené jistiny ve výši 21 648,55Kč nesplacené smluvního úroku ve výši 1 795,82 Kč nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 478,91 Kč nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 987,32 Kč nesplaceného inkasního poplatku ve výši 3 849,40 Kč postoupeného sankčního poplatku ve výši 3 000 Kč postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 432,36 Kč za období od 21. 6. 2021 do 29. 11. 2021 postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 787,80 Kč za období od 21. 6. 2021 do 29. 11. 2021 účelně vynaložené náklady na mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč postoupené smluvní pokuty ve výši 3 485,42 Kč Žalovaný do současné doby ani po předchozích výzvách dluh neuhradil. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek dne 22. 12. 2021. Tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 11. 1. 2022. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>7. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle ust. § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Z listiny nazvané Smlouva o úvěru ze dne 20. 4. 2020, bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit i s úrokem ve výši 2 407 Kč, zavázal se zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, zaplatit náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč a za inkaso plateb v hotovosti zaplatit částku 4 500 Kč, celkem tedy dlužná částka splatná dlužníkem činí 46 480 Kč a má být zaplacena ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 272,44 % p.a. Tyto skutečnosti byly zjištěny i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 13. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, zaměstnaný, jeho příjem činí 13 146 Kč, jiné příjmy nemá, výdaje na bydlení činí 1 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady jsou ve výši 3 860 Kč. K výzvě soudu pak žalobkyně předložila pracovní smlouvu žalovaného, výpis z bankovního účtu žalobce, ze kterého bylo možné zjistit pouze jeho přicházející platbu od zaměstnavatele, ostatní údaje zůstaly anonymizovány. 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 15. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 16. Žalobkyně nepředložila k výzvě soudu důkazy prokazující, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla řádně ověření výdajů žalovaného. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, když žádné jeho výdaje zkoumány a ověřovány ani nebyly, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, očividně ve snaze učinit formálně zadost textu zákona. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jeho životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o s