18 C 89/2023-45 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k soudu dne 26. 10. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 36 705,62 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] – uzavřela s žalovanou dne 17. 6. 2020 smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 37 184 Kč spolu s příslušenstvím a to do 17. 8. 2021 a to ve 14 splátkách po 2 656 Kč měsíčně. Žalovaná však částku neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze částku 3 356,01 Kč. Původní věřitel závazek nezesplatnil, jeho splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. k 17. 8. 2021. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované 50 179,29 Kč. Žalobkyně se rozhodla nevymáhat nyní sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky část smluvní pouty i smluvního úroku po splatnosti i část kapitalizovaného úroku z prodlení. Požaduje zaplacení pouze těchto částek: nesplacené jistiny ve výši 18 332,70 Kč nesplacené smluvního úroku ve výši 1 613,88 Kč nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 915,50 Kč nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 690,82 Kč nesplaceného inkasního poplatku ve výši 3 275,09 Kč postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 845,83 Kč po celkové splatnosti závazku postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 045,97 Kč postoupené smluvní pokuty ve výši 4 491,51 Kč Žalovaná do současné doby ani po předchozích výzvách dluh neuhradila. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek dne 3. 6. 2022. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Podle ust. § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Z listiny nazvané Smlouva o podnikatelském úvěru ze dne 17. 6. 2020, bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit i s úrokem ve výši 1 925 Kč, zavázala se zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, zaplatit náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a za inkaso plateb v hotovosti zaplatit částku 3 600 Kč, celkem tedy dlužná částka splatná dlužníkem činí 37 184 Kč a má být zaplacena ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p.a. Tyto skutečnosti byly zjištěny i z žádosti o úvěr pro podnikatele. 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že ani jednou ze smluvních stran nebyl spotřebitel, nebyly aplikovány ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tedy po provedeném dokazování považuje předmětnou smlouvu jako platnou. Poskytování úvěru je předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně, proto soud shledal, že žalobkyně požaduje úplatu za poskytnutí peněžních prostředků v souladu s citovaným ustanovením. Protože žalovaná ve sjednaném termínu neuhradila svůj dluh, vznikl žalobkyni jednak nárok na zaplacení jistiny, smluvní pokuty, ale i na úrok a úrok z prodlení, který je v souladu nař. vl. č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky, což bylo prokázáno písemnými výzvami. Pokud jde o výši dlužné částky, pak soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že uhrazeno bylo toliko 3 356,01 Kč, žalovaná netvrdila, že by uhradila částku vyšší. Soud tedy žalobě vyhověl tak, jak bylo v žalobním návrhu s odkazem na shora citovaná ustanovení, když žalovaná v řízení netvrdila, ani soudu neprokazovala, že by ke dni vyhlášení dluh neexistoval (výrok I.). 14. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 469 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 250 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3344,50 Kč (výrok II.). 15. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.