20 C 116/2023-48 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 2. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 008,36 Kč za období 3. 7. 2021 – 9. 9. 2022, kapitalizovaný úrok z nesplacené jistiny v celkové výši 13 607,12 Kč za období 2. 6. 2021 – 7. 12. 2021 a 5 000 Kč představující smluvní pokutu. Tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena dne 2. 6. 2021 smlouva o úvěru č. [anonymizováno] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Na základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč a smluvním úrokem ve výši uvedené na 2. straně smlouvy o úvěru. Žalovaný však nic neuhradil. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 26. 9. 2022. Postoupená pohledávka se skládá z nesplacené jistiny 10 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 10 921 Kč, smluvních úroků z úvěru 2 065,48 Kč, smluvní pokuty 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 442,92 Kč a nákladů na vymožení pohledávky 620,64 Kč Ani přes výzvy nedošlo do současné doby k úhradě dlužných částek. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný do termínu splatnosti neuhradil svůj závazek, byl původní věřitel oprávněn nárokovat si smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení dle čl. VIII smlouvy o úvěru. Požadovaná smluvní pokuta činí již shora uvedených 5 000 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní, souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště dne 26. 5. 2023 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř.. 3. Soud měl prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 2. 6. 2021 uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným, potvrzením o provedení transakce, že dle ní byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli splatit do 2. 7. 2021 vč. úroku 10 921 Kč. Zároveň byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení s tím, že tato je splatná den následující po uvedeném prodlení. Částku 10 000 Kč čerpal žalovaný bezhotovostně. Trvalé bydliště žalovaného i jeho adresa pro doručování bylo ve smlouvě uvedeno v [obec], [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo]. 4. Z detailů platby v mobilním telefonu soud zjistil, že žalovaný měl od [právnická osoba] obdržet v únoru 2021 částku 29 764,75 Kč, v březnu 2021 částku 25 859,93 Kč a v dubnu 2021 pak 31 199 Kč. 5. Dopisem ze dne 24. 11. 2022 nazvaným Oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis mu byl odeslán 28. 11. 2022, jak vyplývá z podacího archu. K postoupení pohledávky došlo na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022, jak ze smlouvy vyplývá. Postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni bylo prokázáno dále potvrzením o provedení transakce, kdy žalobkyně za postoupení příslušných pohledávek uhradila sjednanou cenu, a seznamem postupovaných pohledávek. 6. Výzvou z 31. 1. 2023 opak zástupce žalobkyně vyzval žalovaného na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. adresa uvedená v záhlaví rozsudku, k úhradě částky 29 296,82 s úrokem z prodlení 286,44 Kč do 14. 2. 2023 s upozorněním na možné soudní řízení. Výzva byla dle podacího archu odeslána 2. 2. 2023. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>11. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> <i>12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>13. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.</i> 15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Listinami výše bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit i úrokem ve výši 10 921 Kč do 2. 7. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, která nebyla sporována. 16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti. 17. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Opak nebyl nejen prokázán, ale ani tvrzen. Poskytovatel úvěru mohl vycházet pouze z příjmu žalovaného v období 2-4/ 2021, a to v průměr