20 C 8/2023-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky shora s příslušenstvím výše uvedeným. Tvrdila, že byla mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], dříve jako [právnická osoba] („ banka“) a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč. Banka vycházela při schvalování úvěru z údajů poskytnutých klientem v žádosti/smlouvě o revolvingový úvěr [číslo] ze dne 21. 12. 2017. Jednalo se o jeho osobní údaje, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání a údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem 22 021 Kč, celkové příjmy domácnosti 42 821 Kč, celkové náklady domácnosti 7 000 Kč a ostatní finanční závazky (splátky hypotéky, úvěrů apod.) 1 000 Kč, jak doplnila banka dodatečně. Banka otevřela žalovanému úvěrový účet a vydala mu platební kartu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v měsíčních splátkách uvedených ve smlouvě. Žalovaný splátky řádně nehradil a dostal se do prodlení. Od data prodlení jsou tak žalovanému účtovány poplatky dle sazebníku a úvěr je úročen sazbou 23,76 %. Banka prohlásila úvěr za splatný v celé výši ke dni 31. 7. 2022 z důvodu prodlení se splátkou. Dlužná částka činí 23 687 Kč na jistině. Ode dne následujícího splatnost celého úvěru pak žalobkyně požadovala zaplatit též úroky z úvěru 23,76 % ročně a zákonný úroky z prodlení z dlužné částky jistiny. K výzvě soudu pak doplnila mj., že žalovaný vyčerpal celkem 73 056,68 Kč a uhradil na úvěr 85 750 Kč. Pohledávku z nesplaceného úvěru banka postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 8. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel. 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť žalovaný s tímto souhlasil, resp. se na výzvu nevyjádřil, a žalobkyně s tímto vyslovila souhlas již v žalobním návrhu. 4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, když vycházel ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] sazebníku, základních info o úvěru a jeho splácení, všeobecných obchodních podmínek, řidičského průkazu a povolení k přechodnému pobytu žalovaného, standardních informací o spotřebitelském úvěru. Žalovaný požádal dne 21. 12. 2017 původní věřitelku o revolvingový úvěr 30 000 Kč, úrokem 23,76 % ročně a měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů 69 Kč, výše splátky měla činit min. 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci. V žádosti žalovaný uvedl, že je ženatým, zaměstnán v [anonymizována dvě slova] [obec] od [číslo] s čistým příjmem 22 021 Kč měsíčně, celkové příjmy domácnosti činí 42 821 Kč, náklady na bydlení ve vlastním domě/bytě má 7 000 Kč, jeho další pravidelné výdaje (výživné, telefon, internet, životní pojištění apod.) činí 1 000 Kč, žádné hypotéky, úvěry a kreditní karty nesplácí. Totožnost žalovaného ověřila. Návrh původní věřitelka návrh akceptovala dne 8. 1. 2018 a úvěr žalovanému poskytla. Adresa bydliště žalovaného byla všude uvedena v [obec], [ulice a číslo]. 5. Z informací o bonitě klienta předloženým žalobkyní s rodným číslem odpovídajícím rodnému číslu uvedenému v dokladech žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl k 16. 12. 2020 vedeno 6 úvěrů v celkové výši 3 195 473 Kč u pěti poskytovatelů s celkovou výší splátek 22 915 Kč. V Solusu byl vyhledáván i v minulosti (r. 2014 -2019) s negativním zjištěním. 6. Z přehledu úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil na konto úvěru celkem 85 750 Kč, úvěr nesplácel řádně a včas a byly mu účtovány pokuty za prodlení. Odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 28. 6. 2022 pak banka odstoupila od předmětné smlouvy z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 24 687 Kč celkem. 7. Ze seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o připsání úplaty, a oznámení o postoupení pohledávek vč. podacích archem ze dne 8. 8. 2022 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena z banky na žalobkyni, která je tak oprávněna pohledávku vymáhat, což bylo dopisem z 8. 8. 2022 žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě ([ulice a číslo], [obec]) oznámeno bankou. 8. Dopisem z 22. 8. 2022 bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně žalovaného písemně vyzval k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy [číslo] s upozorněním na možné soudní řízení. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne. 15. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh není důvodný. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti. 16. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je t