7 C 72/2023-34 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce požadoval na žalovaném 21 589 Kč s úrokem z prodlení od 12.9.2021 z částky 21 589 Kč do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 12.8.2021 byla mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru (v elektronické podobě), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobce finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku ve výši 15 000 Kč spolu s úroky ve výši 443,84 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč, to vše do 11.9.2021. Žalovaný sjednanou částku ničeho neuhradil. Původní věřitel, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], jakožto postupitel a žalobce jakožto postupník, uzavřely dne 15.11.2022 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla i žalovaná pohledávka. Právní předchůdce žalobce žalovaného - za účelem posouzení úvěruschopnosti - lustroval ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, k těmto svým tvrzením však žalobce nenavrhl žádné důkazy s tím, nechť je případně nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný ani po upomínání na dlužnou částku nic nezaplatil. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 13.3 2023 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Smlouvou o úvěru č. [spisová značka] ze dne 12.8.2021, Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzeními banky o platbě, měl soud prokázáno, že smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným, uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do 11.9.2021 spolu s úrokem ve výši 443,84 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 6 145,16 Kč, úvěr byl žalovanému poskytnut dne 12.8.2021 na jím označený bankovní účet. Žalovaný byl o úhradu upomínán. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.11.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem postupníka ze dne 24.11.2022. Žalovanému byla žalobcem zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 24.11.2022 s podacím lístkem, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od 28.11.2022 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 15 000 Kč, který se s úroky zavázal zaplatit do 11.9.2021 Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil a úvěr nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalobce neposkytl žádná tvrzení ani důkazy o tom, že posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr bylo právním předchůdcem žalobce provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru - je důsledkem sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru, což si je žalobce zřejmě vědom, když alternativně uvádí možnost posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 15 000 Kč, přichází pouze ná