9 C 27/2023-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k podepsanému soudu dne 6. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 580 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce – společnost [právnická osoba] – uzavřel s žalovaným dne 25. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 25. 10. 2020. Žalovaný částku převzal osobně v hotovosti při podpisu smlouvy. Další částka ve výši 2 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne 30. 9. 2020 na bankovní účet č. [bankovní účet] prostřednictvím bankovního převodu. Žalovaný žalobci uhradil dne 9. 7. 2021 částku 3 000 Kč a dne 7. 12. 2021 částku 420 Kč. Na žalovaném tak požaduje částku 13 580 Kč s příslušenstvím, následně doplnil, je požadována z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek dne 29. 3. 2021, kdy byla pohledávka postoupena společnosti [právnická osoba] a následně pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2021 byla postoupena žalobkyni. Změny v osobě věřitele byly žalovanému oznámeny. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani k navrhovanému postupu nevyjádřil. 5. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Oba účastníci se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemají námitek. 6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 25. 9. 2020 bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] - zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit ve výši 18 450 Kč. Výpisem z účtu vedeného [právnická osoba] bylo zjištěno, že pod číslem této smlouvy byla žalovanému dále poskytnuta dne 30. 9. 2020 dodatečná půjčka ve výši 2 000 Kč. 11. Dopisem ze dne 14. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s postoupením pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] a následně na společnost [právnická osoba], tedy na žalobce. 12. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 19 233 Kč jako nedoplatku na základě uzavřené smlouvy o úvěru a zároveň i nákladů právního zastoupení a upozorněn na to, že v případě neuhrazení bude vedeno soudní řízení. 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Žalobkyně v průběhu řízení uvedla, že částku ve výši 13 580 Kč požaduje pouze jako bezdůvodné obohacení, když žalovanému poskytla částku 15 000 Kč a následně 2 000 Kč a žalovaný jí uhradil částku 3 420 Kč (3 000 Kč dne 9. 7. 2021 a 420 Kč dne 7. 12. 2021), zřejmě si vědoma toho, že nebyla řádně úvěruschopnost žalovaného zjišťována. Vzhledem k tomu, že skutečnosti uváděné žalobkyní byly prokázány jak smlouvou, v níž byla dohodnuta částka 15 000 Kč k zapůjčení tak i výpisem z účtu vedeného u [obec] spořitelny ohledně dodatečné půjčky žalovanému od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 2 000 Kč, takže celkově bylo žalovanému poskytnuto 17 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 3 420 Kč, proto k úhradě zbývá částka 13 580 Kč. Co do této částky soud proto žalobnímu návrhu vyhověl, neboť se jednalo na straně žalovaného skutečně o bezdůvodné obohacení, a to z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru a poskytnutí uvedené částky právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, která nebyla v plné výši uhrazena. Žalobkyně upravila svůj žalobní návrh, pokud jde o úroky z prodlení, kdy tyto požadovala nejprve od 26. 10. 2020 do zaplacení a následně dne 23. 5. 2023 uvedla, že tyto požaduje od 17. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že z podání žalobkyně vyplývalo, že jeho obsahem bylo i zpětvzetí návrhu, týkající se úroku z prodlení ve výši 8,25 % od 26. 10. 2020 do 16. 4. 2021 z částky 13 580 Kč, soud co do této částky řízení zastavil (výrok II. rozsudku). Přiznal tak zákonný úrok z prodlení až od 17. 4. 2021 do zaplacení. 14. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále náklady na právní zastoupení za 2,5 úkonu právní služby po 300 Kč, paušální náhradou 3x po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 220,50 Kč Celkem se tak jedná o částku 2 070,50 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. 15. Lhůta k plnění byla stanovena delší než zákonná lhůta třídenní dle §160 odst. 1 o.s.ř.