9 C 30/2021-208 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala žalobním návrhem proti žalované určení vlastnického práva ke stavební parcele [číslo] v k.ú. [obec] zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Uvedla, že ačkoliv uvedený pozemek nabyla, v katastru nemovitostí je stále zapsána původní vlastnice [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemřelá [datum]. Za žalovanou označila [anonymizována dvě slova], jejímž jménem jedná [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Ve skutkovém vylíčení uvedla, že dne 30. 10. 1964 došlo k uzavření kupní smlouvy, kterou se převádělo vlastnictví k uvedenému pozemku. Na straně kupující vystupovala žalobkyně spolu se svým manželem [jméno] [příjmení] a na straně prodávající původní vlastnice [jméno] [příjmení], která měla v úmyslu pozemek převést do jejich vlastnictví, což dokládá písemně vystaveným potvrzením. V potvrzení je uvedeno, že dne 30. 10. 1964 [jméno] [příjmení] prodala pozemek [jméno] [příjmení] za sjednanou cenu 200 Kčs. S ohledem na to, že [jméno] [příjmení] byl jejím manželem, měl být pozemek v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví. Na základě uvedené kupní smlouvy pak spolu s manželem pozemek pokojně, nerušeně a v dobré víře ve své oprávnění, užívali. Po smrti svého manžela od roku 1978 jej užívala sama a užívá jej i dodnes, když po svém manželovi zdědila veškerý jeho majetek. S ohledem na svůj věk (v době podání žalobního návrhu 92 let) měla v úmyslu pořídit závěť a rozhodnout o tom, jakým způsobem má být naloženo s jejím majetkem. Teprve v této souvislosti zjistila, že v katastru nemovitostí je stále vedena původní vlastnice. Pozemek užívala v dobré víře v jeho řádné nabytí, má proto za to, že došlo ke splnění podmínek vydržení, když šlo o pokojnou držbu, nerušené užívání pozemku po velmi dlouhou dobu, kdy užívala i několik pozemků, které předmětný pozemek přímo obklopují. Má za to, že splnila veškeré podmínky pro vydržení a v této souvislosti odkázala na ust. § 3028 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen o.z.), dle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkajících se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Pokud tak jde o vydržení, poukázala na to, že je nutno vycházet z dosavadních předpisů, a vydržecí doba mohla začít běžet již v roce 1964, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy, nikoliv však k intabulaci. V daném období však institut vydržení nebyl právně upraven a tento institut právní řád neznal ani v době úmrtí jejího manžela, tj. v roce 1978. Do právního řádu byl zakotven až zákonem č. 131/1982 Sb., který novelizoval občanský zákoník č. 40/1964 Sb., který ve svém ustanovení § 135a upravoval institut vydržení a zároveň stanovil nepřetržitou držbu nemovité věci po dobu 10 let. Žalobkyně nakládala s pozemkem nepřetržitě od 30. 10. 1964 jako se svým majetkem a v dobré víře, že jí pozemek patří. V držbě tohoto pozemku jí také nikdo nerušil a nikdo si jej nikdy nenárokoval, má tak za to, že pozemek nabyla dle ust. § 135a odst. 1 do svého osobního vlastnictví. Touto žalobou se proto domáhá odstranění nesouladu se zapsaným vlastnickým právem s odkazem na ustanovení § 985 o.z. Má tak naléhavý zájem na určení, že je skutečným vlastníkem uvedeného pozemku, o což touto žalobou usiluje, tj. aby jako skutečná vlastnice byla zapsaná ve veřejném rejstříku a byl tak odstraněn nesoulad mezi skutečným a evidenčním právním stavem. Jako žalovanou označila [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] pro zastupování [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] podle ust. § 65 odst. 6 a 7 katastrálního zákona. 2. Žalovaná v průběhu řízení namítala, že není ve věci pasivně legitimována, žalobkyně proto navrhla, aby soud připustil vystoupení [země] a současně navrhla, aby do řízení vstoupili neznámí dědicové po [jméno] [příjmení]. Soud navrhovanou záměnu připustil a rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 3. 2022. 3. V následně projednávaném dodatečném dědickém řízení po [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], vedeném pod sp. zn. 32 D 1356/2021 u Okresního soudu v Pardubicích notářka jako soudná komisařka sdělila, že rozhodnutím ze dne 13. 12. 2022 se nově zjištěný majetek nepatrné hodnoty zůstavitelky tj. pozemek [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří v [katastrální uzemí] vydává [anonymizováno] - [země] a řízení bylo zastaveno. 4. Z uvedeného rozhodnutí o dodatečném projednání dědictví, které si soud vyžádal, je zřejmé, že parcela – pozemek [číslo] v k.ú. [obec] se vydává [anonymizováno] - [země], s níž soud dále v řízení pokračoval a za kterou jedná [anonymizována čtyři slova] ve [anonymizována dvě slova]. 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu, když má za to, že žalobkyně podmínky vydržení dle § 135a zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991 nemohla splnit. Vydržení bylo sice již v občanském zákoníku upraveno, ale pozemek nebyl způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva, když pozemky nebyly předmětem osobního vlastnictví a oprávněný držitel měl toliko právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, k čemuž však u žalobkyně nedošlo. K tomuto nemohlo dojít ani po novele občanského zákoníku provedené zákonem 509/1991 Sb., od 1. 1. 1992, kde ust. § 134 upravovalo vydržení, jehož předpokladem byla oprávněná držba dle § 130 uvedeného zákona. Předpokladem vydržení tak byla skutečnost, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží a vydržení je tak zákonným důsledkem kvalifikované držby. V daném případě však museli manželé [příjmení] při nezbytném právním vědomí, které lze požadovat, vědět, že k nabytí vlastnictví k nemovitým věcem je třeba uzavřít písemnou kupní smlouvu a tuto je třeba registrovat u státního notářství, neboť vlastnictví přecházelo až registrací. Ve sporu tak nebyla předložena žádná kupní smlouva, ani nedošlo k její registraci, takže vlastnictví nemohlo na žalobkyni platně přejít. To, že by existovala kupní smlouva, nepotvrdili ani svědkové a přesně to neuvedla ani žalobkyně. Dále namítala, že v předloženém potvrzení o převzetí částky 200 Kčs není uvedeno číslo stavební parcely, ale pouze popisné číslo domu [adresa], není tak zřejmé, k jakému pozemku se potvrzení vztahuje a není také zřejmé, zda se jedná o podpis paní [příjmení]. Nebylo proto prokázáno, že by žalobkyně byla vydržitelkou předmětného pozemku a není také zřejmé, kdo z rodiny [příjmení] či [anonymizováno] v uplynulých letech byl držitelem a uživatelem stavby, která byla poté na předmětném pozemku postavena, neboť není zapsána v katastru nemovitostí. Žalobkyni tak nesvědčí právní důvod, ze kterého by odvodila své vlastnictví. 6. Jde-li se o určovací žalobu, musí soud jako prvotní zkoumat otázku existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na tomto určení. Podle § 80 písm. c) o. s. ř. návrhem na zahájení řízení lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (viz R 17/72 Sb. s. r.). Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. Soud má zato, že u žaloby na určení vlastnického práva k nemovitosti je naléhavý právní zájem dán. 7. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a za prokázaný má následující skutkový stav. 8. Z výpisu z katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce] bylo zjištěno, že na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec] byla pro parcelu [číslo] jako vlastnice uvedena [jméno] [příjmení], jednalo se o výměru pozemku 58 m2, způsob využití zbořeniště, zároveň je poznamenáno, že se jedná o nedostatečně identifikovatelného vlastníka. Nabývacím titulem byla uvedena trhová smlouva ze dne 12. 8. 1933. 9. Z uvedené trhové smlouvy bylo zjištěno, že dne 12. 8. 1933 paní [jméno] [příjmení] prodala svojí dceři slečně [jméno] [příjmení] domek [adresa] v [obec] se st. parc. č. kat. [anonymizováno] zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy v k. ú. [obec]. 10. Z potvrzení ze dne 30. 10. 1964 bylo zjištěno, že uvedeného dne prodala [jméno] [příjmení] panu [příjmení]. [příjmení] parcelu po rodičích [adresa] v [obec], [příjmení] ulice za sjednanou cenu včetně odklizení bouračky – 200 Kčs, kterou pan [příjmení] hotově zaplatil. Jako svědkové prodeje parcely jsou uvedeni [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno]. 11. Z rozhodnutí Státního notářství pro [část Prahy] dne 31. 1. 1979 sp. zn. 4 D 2213/78 bylo zjištěno, že dědictví po [jméno] [