9 C 314/2021-120 — Okresní soud v Pardubicích

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalovanému zaplatit žalobcům a) a b) oprávněným společně a nerozdílně částku 20 150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 6. 2021 do zaplacení a ve výroku II. žalovanému uložil zaplatit žalobcům c) a d) oprávněným společně a nerozdílně částku 20 150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 6. 2021 do zaplacení. Ve výroku III. uložil žalovanému nahradit žalobcům a) a b) náklady řízení ve výši 25 563 Kč a žalobcům c) a d) rovněž ve výši 25 563 Kč, vše k rukám advokáta žalobců. Lhůtu k plnění okresní soud určil vždy do 15 dnů od právní moci rozsudku. 2. Okresní soud takto shledal zcela důvodnou žalobu, kterou se žalobci proti žalovanému domáhali zaplacení dlužné částky jako zákonné pokuty za porušení povinností žalovaného dle § 7 odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostor v domě s byty. Uvedli, že žalovaný porušil povinnost zaslat jim vyúčtování za rok 2019 nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, tj. do 30. 4. 2020, když správné vyúčtování za uvedené období obdrželi až 7. 6. 2021. Žalovaný tak byl v prodlení s předložením vyúčtování 403 dní a žalobcům vznikl nárok na zaplacení pokuty za toto prodlení v žalované výši 20 150 Kč, neboť pokuta činí 50 Kč denně. Přes písemnou výzvu ze dne 17. 6. 2021 žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 3. Žalovaný namítal, že vyúčtování služeb za rok 2019 bylo vlastníkům jednotek, včetně žalobců, doručeno již v březnu 2020 před konáním shromáždění vlastníků jednotek. Dle tohoto vyúčtování ze dne 23. 3. 2020 vznikly žalobcům přeplatky, které jim byly uhrazeny dne 18. 5. 2020, což žalobci potvrdili dopisem ze dne 2. 4. 2020. Žalovaný ve shodě se žalobci uvedl, že po tomto předložení vyúčtování byla zjištěna jeho formální nesprávnost, zejména to, že bylo provedeno podle předchozích, nikoliv nových stanov žalovaného. Žalovaný dodal, že to bylo z důvodu opatrnosti, neboť žalobci podali proti usnesení shromáždění vlastníků žalobu na určení jeho neplatnosti. Tato žaloba byla následně zamítnuta, a proto shromáždění vlastníků jednotek dne 25. 6. 2020 rozhodlo o nutnosti formální opravy vyúčtování za rok 2019, tj. o jeho přepočítání dle nových stanov schválených dne 31. 5. 2018. Dle rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek mělo být vyúčtování za rok 2019 opraveno nejpozději do 31. 12. 2020 a doručeno vlastníkům jednotek spolu s vyúčtováním služeb za rok 2020, tj. v roce 2021. V souladu s tím bylo opravené vyúčtování služeb za rok 2019 vlastníkům jednotek předloženo nesporného dne 7. 6. 2021. Žalovaný poukázal na to, že vlastníci jednotek, včetně žalobců, obdrželi podle předcházející vyúčtování vyšší částku, než na kterou měli nárok dle vyúčtování následného. Dále poukázal na zákon č. 209/2020 Sb., podle něhož byla v souvislosti s onemocněním Covid 19 posunuta lhůta k předložení vyúčtování do 1. 9. 2020 a povinnost vyplatit přeplatky do 1. 5. 2021. 4. Okresní soud vycházel z § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., podle něhož není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Dále odkázal na § 13 odst. 1 citovaného zákona (ve znění účinném od 1. 1. 2016), podle něhož jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů pro vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle na § 13 odst. 2 citovaného zákona pak platí, že výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství vlastníků jednotek. Ujednaná výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství vlastníků jednotek, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení. 5. Okresní soud uvedl, že v dané věci je předmětem řízení nárok žalobců na zaplacení pokuty za prodlení žalovaného se splněním povinnosti řádně a včas vyúčtovat zálohy za služby za rok 2019. Poskytovatel služeb splní uvedenou povinnost, jestliže zálohy na služby vyúčtuje řádně, tj. v souladu s předpisy, které jej regulují, a nájemce s vyúčtováním seznámí. Neučiní-li tak (a není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně), je v prodlení s touto povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu dle citovaného § 13 odst. 1. Proto soud i v řízení o zaplacení této zákonné pokuty musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb, bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími). 6. Na základě provedeného dokazování okresní soud vzal za prokázané, že žalovaný vykonává správu předmětného domu a žalobci jako vlastníky bytových jednotek v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] (žalobců a) a b) jednotky [číslo] žalobci c) a d) jednotky [číslo]. Žalobci tak jsou povinni přispívat na správu domu a platit zálohy s tím spojené. Platby záloh nebyly sporné, ale spor byl ohledně správnosti a včasnosti vyúčtování služeb za rok 2019. Z výpovědi žalobců, předsedy žalovaného [jméno] [příjmení] a z předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že vyúčtování za rok 2019 bylo žalobcům prvotně doručeno v zákonem stanovené lhůtě, tedy do konce dubna 2020. Nejednalo se však o vyúčtování řádné, neboť bylo dvakrát opravováno a opravená vyúčtování byla žalobcům předložena až po zákonem stanovené lhůtě, a to poslední vyúčtování nesporně dne 7. 6. 2021. Vzhledem k tomu, že poskytovatel služeb nevyúčtoval služby řádně, je s touto povinností v prodlení, a je proto povinen zaplatit příjemci služeb pokutu dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., která od 1. 1. 2016 činí 50 Kč za každý den prodlení. K tomu okresní soud odkázal také ustálenou soudní judikaturu, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2998/2020 a sp. zn. 26 Cdo 1528/2020. Dodal, že nebylo zjištěno ani žalovaným tvrzeno, že by byly důvody ke zproštění se uvedené povinnosti, tj. že by její splnění nebylo spravedlivé požadovat či že by k nesplnění lhůty došlo zaviněním žalobců. 7. K námitce žalovaného ohledně odložení lhůty pro předložení vyúčtování dle zákona č. 209/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ze dne 22. 4. 2020, který nabyl účinnosti dnem vyhlášení, okresní soud uvedl, že dle § 7 tohoto zákona povinnost poskytovatele služeb doručit vyúčtování služeb příjemci služeb, která dospěla (dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.) po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a přede dnem 31. 8. 2020, se považuje za dospělou dnem 1. 9. 2020 Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v dané věci dospěla povinnost doručit vyúčtování služeb ještě před nabytím účinnosti zákona č. 209/2020 Sb., neboť vyúčtování bylo žalobcům předloženo ještě před jeho platností a účinností v březnu 2020. Proto měl za to, že na povinnost dle podané žaloby se uvedený zákon nevztahuje. 8. Okresní soud shledal, že k prodlení žalovaného s řádným vyúčtováním služeb došlo od 1. 5. 2019 do 7. 6. 2020, tj. po dobu 403 dní. Pokuta tak dle § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb. činí po 50 Kč denně, neboť dle shodného tvrzení účastníků nebyla její jiná výše dohodnuta. Celkem tak pokuta činí 20 150 Kč jak u žalobců a) a b), tak u žalobců c) a d). Současně bylo žalobcům přiznáno také právo na zaplacení žalovaného úroku z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný přes výzvu před podáním žaloby ničeho neuhradil. K tomu okresní soud odkázal na § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšným žalobcům přiznal proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Takto žalobcům přiznal náhradu soudního poplatku 1 083 Kč (nikoliv původně uváděnou čá