9 C 41/2023-67 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobním návrhem podaným dne 21. 11. 2022 domáhal po žalované zaplacení celkové částky 35 942 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 16. 1. 2020 uzavřela žalovaná s jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 24 733,50 Kč, celkově tak vrátit částku 44 733,50 Kč, a to formou 35 pravidelných měsíčních splátek po 1 278,10 Kč. Uvedl, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaná svoji vůli uzavřít smlouvu projevila tzv. verifikační platbou. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně převodem na bankovní účet, z něhož byla uhrazena tzv. verifikační platba. Žalovaná o úvěr zažádala online, kdy do formuláře vyplnila požadované registrační údaje, zadala parametry požadovaného úvěru, výši splátek a provedla verifikační platbu, která sloužila k prokázání totožnosti žalované. Poté obdržela předsmluvní informace a [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů, resp. prověřování úvěruschopnosti žalované. Žádost byla následně schválena a částka 20 000 Kč poskytnuta. Žalovaná při zadání verifikační platby odsouhlasila obchodní podmínky. 2. Dne 16. 4. 2020 uzavřela žalovaná opět s právním předchůdcem žalobce, tj. společností [právnická osoba] druhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která však byla dodatkem ke smlouvě shora uvedené, tj. ke smlouvě ze dne 16. 1. 2020. Na základě dodatku byl předchozí závazek na základě dohody smluvních stran upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 34 578,47 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formou 36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 085,26 Kč a rovněž se zavázala splatit s jistinou i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 40 490,89 Kč. Celkově tak uhradit částku 75 069,36 Kč nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 16. 4. 2023. 3. Žalovaná své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně a včas neplnila. [právnická osoba] proto úvěr ke dni 22. 10. 2020 zesplatnila. V důsledku prodlení vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka postoupena na žalobce dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022 s účinností ke dni 4. 7. 2022, změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 14. 7. 2022. Celková hodnota postoupené pohledávky činila 42 367 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 23 836 Kč, nesplaceného úroku ve výši 6 536 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 895 Kč a neuhrazené paušální náhrady na upomínání ve výši 100 Kč. 4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k tomu zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Doručeno bylo dne 16. 3. 2023. 5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žádá o snížení částky u nároku 1 a o možnost splátek maximálně do 1 000 Kč měsíčně s ohledem na své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Uvedla, že pobírá sociální dávky a hradí exekuce. Pokud jde o nárok 2, poukazovala na rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích č.j. 11 C 340/2022-50, rovněž tak požádala o splátky. 6. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání, s čímž žalobce souhlasil již v žalobním návrhu a žalovaná se ani po poučení dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) nevyjádřila, soud tak měl za to, že souhlasí a proto rozhodl dle § 115a o.s.ř. ve věci bez jednání na základě důkazů ve spise založených. 7. K žádosti soudu právní zástupce žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalované nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací). Zároveň sdělil, že žalovaná dle sdělení jeho právního předchůdce uhradila celkem částku 16 903,64 Kč, která byla alokována na pohledávku. Před podáním žaloby žalovaná již žalobci uhradila částku 4 000 Kč, která byla alokována na pohledávku v souladu se zákonem. K vyjádření žalované sdělil, že souhlasí s úhradou pohledávky ve formě splátek 1 000 Kč měsíčně a pokud jde o projev žalované, má za to, že by měl být vyhodnocen jako uznání nároku, který je proti ní žalobou uplatňován. Nepochybně tak projevila nejen vědomost o svém dluhu vyplývajícím z žalobního nároku, ale i vůli (ochotu) nárok nepodmíněně uspokojit, má za to, že byly tak dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. 8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena se společností [právnická osoba] a žalovanou dne 16. 1. 2020, v níž se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 64,37 % s tím, že celková výše úvěru činí 44 733,50 Kč, který je splatný formou 35 splátek ve výši 1 278,10 Kč. 9. Pozdější smlouvou pod týmž [číslo] ze dne 16. 4. 2020 bylo zjištěno, že úvěr byl navýšen na částku 34 578,47 Kč a měl být uhrazen formou 36 měsíčních splátek po 2 085,26 Kč dle tabulky, která byla součástí úvěru. Zápůjční úroková sazba je ve smlouvě uvedena 59,89 % a celková výše spotřebitelského úvěru 75 069,36 Kč. 10. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky žalobci, a o výši dlužné částky 42 367 Kč včetně příslušenství a byl vyzván k úhradě do 10 dnů. 11. Předžalobními výzvami ze dne 22. 10. 2022 a 31. 10. 2022 byla vyzvána k úhradě částky 40 769,64 Kč a upozorněna na řešení věci soudní cestou v případě neuhrazení. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný. 16. Nejprve se soud musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. 17. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 18. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost. 20. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti p