9 C 413/2022-68 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobním návrhem podaným dne 13. 10. 2022 domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 218 917,16 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 10. 2020 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 219 328 Kč, když před uzavřením smlouvy žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Úvěr byl poskytnut ke konsolidaci úvěrů nebo půjček ve výši 19 328 Kč a zbývající finanční prostředky byl žalovaný oprávněn použít dle svého uvážení. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně formou pravidelných splátek ve výši 4 457 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 11. 2020, když poslední splátka měla být splacena 20. 1. 2028 Celkem se mělo jednat o 87 splátek. Žalovaný ač byl ze strany žalobce opakovaně upomínán, nedodržel svůj závazek a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Z tohoto důvodu žalobce uplatnil své právo požadovat okamžité splacení všech závazků ze smlouvy vyplývajících, o čemž žalovaného informoval ve výzvě ze dne 1. 1. 2022. Žalovaný do stanoveného dne ve výzvě dlužné splátky neuhradil, byl proto úvěr dne 2. 2. 2022 zesplatněn. Žalobci tak vznikla pohledávka, která byla k tomuto dni vyčíslena částkou 219 328 K, běžným úrokem 47 787,70 Kč, od kterých byly odečteny splátky žalovaného ve výši 50 190,37 Kč, takže zbývala částka 216 926,33 Kč, k níž bylo třeba přičíst částku 1 800 Kč a 190,83 Kč, které byly hrazeny samostatnými splátkami, celkem tak dlužná částka činila 218 917,16 Kč. Po dni zesplatnění úvěru nebyla žádná částka uhrazena a tato sestává z jistiny ve výši 216 926,33 Kč, neuhrazených poplatků ve výši 1 800 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni zesplatnění ve výši 190,83 Kč. 2. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť si ověřil trvání jeho pracovního poměru u zaměstnavatele [anonymizováno] [právnická osoba] a to od ledna 2020 do dne podání žádosti. Dále vzhledem k tomu, že vedl pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] byl schopen kontrolou potvrdit výši příjmu žalovaného a posoudit jeho schopnost splácet jednotlivé splátky. Zjistil, že průměrný příjem žalovaného činil 18 393 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost a za nájemné hradí částku 4 000 Kč měsíčně. V době žádosti měl revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a splátkou 250 Kč. Úvěr mimo [právnická osoba] s měsíční splátkou 3 302 Kč, byl v rámci tohoto poskytnutého úvěru zkonsolidován. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace a interního ekonomického modelu částkou 8 304 Kč s přihlédnutím ke splácení revolvingového úvěru 250 Kč měsíčně, takže kapacita žalovaného dosahuje částky 9 839 Kč, tj. dostatečný prostor pro mimořádné výdaje. K tomuto zároveň předložil výpisy z účtu žalovaného a výpis jeho mzdy v jednotlivých měsících. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému na adresu pobytu zjištěného v Informačního systému základních registrů zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření a doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud proto nařídil ve věci jednání na den 18. 5. 2023, k němuž byl žalovaný předvolán, a doručeno bylo dle § 49 odst. 4 občanského zákoníku. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl na základě důkazů ve spise založených. 4. Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 13. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 219 328 Kč, který mu žalobce poskytne nejpozději do 19. 11. 2020, a to částečně na účet, z něhož bude úvěr splácen, a částečně přednostně převodem na příslušné účty dle účelu na úvěru. 5. Smlouvou o úvěru ze dne 13. 10. 2020 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému na základě písemné smlouvy úvěr ve výši 219 328 Kč, který bude veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], dohodnutá úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 16,99 % ročně s tím, že úvěr má být splacen nejpozději do 20. 1. 2028 a měsíční splátky budou činit 4 457 Kč. V případě řádného splácení je nárok na finanční odměnu ve formě odpuštění až 10 posledních splátek. Rovněž bylo dohodnuto, že na základě této smlouvy bude konsolidován dluh ve výši 19 328 Kč u věřitele [právnická osoba] Použití zbývajících prostředků úvěru bylo na uvážení žalovaného. Úvěr a úroky z úvěru mají být spláceny vždy 20. den každého kalendářního měsíce, když první splátka bude 20. 11. 2020 a úrok bude připisován k jistině, jehož součástí se stane. Dle čl. 8 písm. b) smlouvy byl žalobce oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud bude žalovaný v prodlení se splacením. 6. Výzvami ze dne 4. 10. 2021, 25. 10. 2021 a 1. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl upozorněn na dluh po splatnosti a vyzýván k jeho úhradě s možností okamžitého splacení celého úvěru. O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován dopisem žalobce ze dne 2. 2. 2022 a byl vyzván k uhrazení celkové částky 218 918 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 15. 9. 2022 byl žalovaný vyzván žalobcem k úhradě pohledávky, která k 13. 9. 2022 činila částku 248 826,77 Kč a byl vyzván k úhradě do 30. 9. 2022. 7. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Nejprve se musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. 10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost. 12. Vycházeje ze shora uvedených hledisek a po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Má za to, že žalobce si opatřil dostatek podkladů k ověření úvěruschopnosti žalovaného, když vycházel nejen z jeho příjmů, které si ověřil, neboť pro žalovaného vedl účet, na který mu přicházela mzda a znal tak i jeho výdaje, které si ověřil, zejména výpisy z účtů. Smlouvu o úvěru tak soud považuje za platně sjednanou, proto z ní vycházel. Ve smlouvě je zcela zřetelně uvedena výše úvěru 219 328 Kč, měsíční splátky ve výši 4 457 Kč, úroková sazba 16,99 % ročně a RPSN 17,03 %. Úvěr měl být splacen nejpozději do 20. 1. 2028. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, a proto byl dne 2. 2. 2022 žalobcem zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován dopisem žalobce a v předchozí době i poučen o tom, že v případě neuhrazení již tehdy dlužné částky ve stanovené lhůtě, bude úvěr zesplatněn a požadována bude ke splacení celá částka. Žalovaný nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by dluh nevznikl nebo že by tento zcela či v jiné výši, než je uvedena žalobcem a ve výpisu, uhradil. K datu podání žaloby pak dlužná jistina činila částku 216 926,33 Kč, neuhrazené poplatk