17 C 331/2023-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 24. 7. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 98 461,40 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka [číslo]. Tvrdila, že dne 6. 1. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 18,2 % p.a. a poplatky) pravidelnými měsíčními splátkami po 1 984,46 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil a žalobkyně proto úvěr ke dni 20. 1. 2023 zesplatnila. Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 96 669,29 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6 020,24 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 207,14 Kč, dlužnými poplatky za pojištění, vedení a zesplatnění účtu ve výši 892,11 Kč a sankčními poplatky ve výši 900 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů jím poskytnutých v rámci žádosti o úvěr. Dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Od příjmů žalovaného byly odečteny splátkové a nesplátkové výdaje a při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima a s částkou normativních nákladů na bydlení. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do vlastních rukou doručeny dne 20. 11. 2023). 3. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 6. 1. 2022, z výpisu z běžného účtu a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 6. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč. Tuto se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 18,2 % p.a. a úhradou za pojištění (po 197 Kč měsíčně) v 96 měsíčních splátkách po 2 181,46 Kč. Dopisem ze dne 22. 1. 2023 žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu k datu 20. 1. 2023 s tím, že k tomuto datu činila dlužná částka celkem 104 641,35 Kč. Zároveň žalovaného vyzvala ke splacení dlužné částky ve lhůtě do 6. 2. 2023. Dle výpisu z běžného účtu byla žalovanému dne 6. 1. 2022 převedena na jeho účet částka 100 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že za období od února 2022 do května 2023 žalovaný na dluh uhradil celkem částku 18 584,90 Kč. 4. Ze žádosti o úvěr ze dne 6. 1. 2022 soud zjistil, že v této žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém domě/bytě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 16 424 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč při jednom zdroji příjmu. Výše příjmu byla doložena potvrzením zaměstnavatele ([anonymizováno] [obec]) ze dne 6. 1. 2022, který potvrdil čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce ve výši 16 424 Kč. 5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr a potvrzení zaměstnavatele o výši čistého měsíčního příjmu žalovaného. Těmito listinami byl pouze doložen příjem žalovaného. Vůbec pak nebyly doloženy, ba ani tvrzeny, běžné výdaje žalovaného spojené s bydlením, zdravotním stavem, telefonem, dopravou apod. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 81 415,10 Kč (dlužná jistina vypočtená jako rozdíl poskytnuté částky 100 000 Kč a splacené částky 18 584,90 Kč). Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od 7. 2. 2023, tj. ode dne následujícího po lhůtě, do které