18 C 206/2024-43 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 12. 4. 2024 domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 34 051 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela v elektronické formě dne 15. 8. 2023 Smlouvu o podnikatelském úvěru č. , číslo, (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 40měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč, a to počínaje dnem 20. 9. 2023. Mezi účastnicemi byl sjednán úrok ve výši 27,28 % p.a. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne 16. 8. 2023 úvěr žalované poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalované ve výši 27 500 Kč a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a prohlásila dopisem ze dne 26. 2. 2024 za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaná doposud svoji povinnost nesplnila, a tak nadále dluží žalobkyni:- na jistině částku 30 476 Kč,- smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni žaloby ve výši 1 912 Kč- účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za odeslané upomínky (3x 100 Kč)- smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 996 Kč (4x 499 Kč)- smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ode dne zesplatnění do 8. 4. 2024 ve výši 1 279 KčDo současné doby žalovaná dluh neuhradila ani přes předchozí výzvy. Po podání žaloby žalovaná neuhradila rovněž ničeho2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.6. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.9. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav:10. Smlouvou o podnikatelském úvěru č. , číslo, uzavřenou dne 15. 8. 2023 mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanou na straně druhé, s uvedením sídla podnikání, a IČ žalované 14379015 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 27,28 % p.a. v 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 9. 2023 s tím, že poslední splátka bude uhrazena 20. 12. 2026, účel úvěru byl uveden podnikání. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky.11. Z výpisu z účtu vedeného u ČSOB, a.s. bylo zjištěno, že na účet žalované č. , č. účtu, byla dne 16. 8. 2023 připsána částka 27 500 Kč, k tomuto účtu měla dispozice pouze majitelka účtu – žalovaná.12. Listinou datovanou dne 26. 2. 2024 nazvanou Zesplatnění a podacím lístkem bylo zjištěno, že dluh žalované činil 30 476 Kč, smluvní pokuty 1 996 Kč a upomínací náklady 300 Kč a žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 10 dnů ode dne odeslání tohoto oznámení.13. Z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaná ukončila ke dni 14. 2. 2024 podnikání v režimu živnostenského zákona.14. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení. Smlouvou o úvěru se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované, vystupující jako podnikatelka, v její prospěch peněžní částku ve výši 30 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 27,28 % p.a. Žalovaná tím, že úvěr nesplácela ve sjednaných lhůtách, porušila podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitla se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení a smluvních pokut. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje nárok žalobkyně vůči žalované za oprávněný a žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I.), když žalovaná v řízení netvrdila, ani nenabízela soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval.15. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována- zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 363 Kč- odměnou advokáta za 2,5 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, ½ úkon za výzvu k plnění)- náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.- s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 238,50 Kč.