18 C 359/2023-61 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k podepsanému soudu dne 11. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 851,43 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba], [anonymizováno]. – uzavřel s žalovaným dne 11. 2. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr s možností čerpání až do výše 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně sjednaného pojištění formou měsíčních splátek se splatností první splátky ke dni 17. 7. 2015 a každé další splátky kdo stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka byla stanovena ve výši 2 000 Kč, minimální pak měla představovat 5% z čerpané výše úvěru, minimálně však 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % p.a. Žalovaný vyčerpal částku 132 820,65 Kč. Žalovaný porušil svoji povinnost pravidelně a včas hradit měsíční splátky úvěru, včetně poplatku za sjednané pojištění a uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 159 144 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prohlásil ke dni 28. 2. 2023 úvěr za splatný a požadoval zaplacení částky 37 686,71 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 31 969,13 Kč nesplacené smluvního úroku ve výši 4 740,73 Kč nesplaceného poplatku za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 359,55 Kč nesplacené smluvní pokuty ve výši 617, 30 Kč Dále pak žalobkyně požadovala úrok z úvěru ve výši 22,68 % p.a. z částky 31 696,13 Kč od 2. 2. 2023 do 3. 5. 2023, tj. 1 787,82 Kč, smluvní úrok z úvěru ve výši 15% p.a. od 4. 5. 2023 do zaplacení a náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 265 Kč. Žalovaný do současné doby ani po předchozích výzvách dluh neuhradil. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek dne16. 3. 2023. Tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem. 3. Žalovaný nejprve v odůvodnění svého odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uznal nárok žalobkyně a požádal o zaplacení dluhu ve splátkách. U jednání soudu dne 1. 2. 2024 vznesl námitku promlčení. Dále uvedl, že úvěr uzavíral na prodejně, kupoval si nějaké nářadí, na nic se ho prodejce neptal, nepožadoval předložit žádné doklady, nic mu nepředkládal, zboží si bral na splátky. 4. Žalobkyně se k jednání soudu dne 1. 2. 2024 nedostavila, omluvila se a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. <i>5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>7. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle ust. § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>9. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.</i> <i>10. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> 11. Z listiny nazvané Žádost/ Smlouva o klasickém spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 12. 2. 2015, bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba], [anonymizováno]. se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 900 Kč na prodejní cenu předmětu financování (drobné černé elektro). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit i s úrokem v měsíční splátkách po 834 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 18,16 % p.a. A dále byl sjednán revolvingový úvěr až do úvěrového rámce 150 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit náklady na úvěr v měsíčních splátkách podle podmínek dle Přehledu podmínek revolvingového úvěru, tj. minimálně 5% z dlužné částky k 17. dni v měsíci následujícím po 1. čerpání úvěru, úroková sazba byla sjednána ve výši 22,64 % p.a. a měsíční úhrada za pojištění byla ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru. Tyto skutečnosti byly zjištěny i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 12. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, má 1 vyživované dítě, má příjem od zaměstnavatele 30 000 Kč a jeho manželka 15 000 Kč, náklady na bydlení uvedl 1 800 Kč. Žádné doklady k této žádosti připojeny nebyly ani nebylo uvedeno, z čeho jsou tyto skutečnosti před poskytnutím úvěru ověřeny. K výzvě soudu pak žalobkyně předložila žádné důkazy. 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 14. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 15. Žalobkyně nepředložila k výzvě soudu důkazy prokazující, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla řádně ověření výdajů žalovaného. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, když žádné jeho výdaje zkoumány a ověřovány ani nebyly, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, očividně ve snaze učinit formálně zadost textu zákona. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jeho životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žalobkyně se k jedn