20 C 323/2023-52 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 7. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 82 848,78 Kč (81 848,78 Kč na neuhrazené jistině a 1 000 Kč na dlužných poplatcích), kapitalizovaného úroku ve výši 6 306,75 Kč za období od 10. 8. 2021 do 9. 2. 2022, úroku 13,99 % ročně z částky 81 848,78 Kč za období od 15. 3. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 931,86 Kč za období 31. 8. 2021 do 9. 2. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 81 848,78 Kč za období od 15. 3. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že dne 19. 12. 2019 byla mezi společností [právnická osoba] („ banka“) a žalovanou uzavřena smlouva o Rychlé půjčce [číslo] kterou se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Tento úvěr byl žalované poskytnut a ta se zavázala splatit jej v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 061 Kč vždy ke 20. dni v měsíci se smluvním úrokem 13,99 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaná splátky řádně nehradila, banka proto úvěr zesplatnila ke dni 14. 2. 2022. Žalovaná uhradila celkem 38 857,47 Kč. K výzvě soudu, aby mj. doložila listiny, na jejichž základě posoudila banka úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že banka vycházela s údajů o klienty poskytnutých v návrhu na uzavření smlouvy. Úvěruschopnost byla posouzena nahlédnutím do databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS) a dle údajů uvedených žalovaným v žádosti návrhu na uzavření smlouvy. Pohledávku z nesplaceného úvěru žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2022, které předcházela smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 23. 3. 2022 mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a bankou. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel dne 20. 11. 2023. 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.), neboť žalovaná s tímto souhlasila, resp. se na výzvu nevyjádřila, a žalovaná s tímto vyslovila souhlas v žalobním návrhu. 4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Návrhem smlouvy, formulářem pro standardní informace, všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem bylo prokázáno, že žalovaná požádala dne 18. 12. 2019 původní věřitelku (banku) o uzavření smlouvy o půjčce 2996252 Kč. Požadovala poskytnout úvěr 100 000 Kč, který by splácela v 72 měsíčních splátkách po 2 061 Kč s úrokem 13,99 % ročně, celkem by tak uhradila 149 566 Kč, poplatek za zaslání upomínky měl činit 500 Kč; v rámci žádosti žalovaná uvedla, že je zaměstnána od prosince 2017 s čistým příjmem 17 230 Kč měsíčně, má nezbytné měsíční výdaje ve výši 7 490 Kč, nesplácí žádný úvěru, a to ani hypoteční či ze stavebního spoření, v dané době byla svobodná, žila v pronajatém domě či bytě. Úvěr měl být poskytnut na účet č. [bankovní účet]. Korespondenční adresa žalované byla ujednána do [obec] u [obec a číslo] a bylo uvedeno ji její telefonní číslo (české) mobilního operátora. Totožnost žalované byla ověřena potvrzením o přechodném pobytu a dokladem o rodném čísle. Dne 19. 12. 2019 banka návrh akceptovala, první splátka úvěru byla splatná 20. 1. 2020 ve výši 1 243,55 Kč, další splátky již měly být ve výši 2 061 Kč měsíčně. Žalovaná úvěr čerpala a do dne podání žaloby uhradila částku 38 857,47 Kč, což bylo prokázáno souhrnným výpisem pohybů účtu. Úvěruschopnost původní věřitelka posuzovala lustracemi a z informací získaných od klienta – registry BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, příjem žalované fakticky prokázán nebyl, stejně tak její výdaje z ničeho nevyplývají. Původní věřitelka oznámila žalované zesplatnění úvěru z důvodu nehrazení smluvního závazku, jak vyplývá z prohlášení o okamžité splatnosti z 14. 2. 2022. Současně byla žalovaná upozorněna na možné soudní řízení, nebude-li tehdy vyčíslená částka 90 087,39 Kč okamžitě uhrazena. Následně původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky na [anonymizováno] [právnická osoba] a později na žalobkyni (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávek ze dne 12. 4. 2022 a 27. 5. 2022, rámcovou postupní smlouvou, potvrzením o úplatn a přehledem podacích čísel), a to jak na adresu uvedenou jako korespondenční ve smlouvě tak na adresu svého bydliště v [země]. Žalobkyně vyzvala žalovanou, k úhradě 81 848,78 Kč s příslušenstvím. Z dopisů z 27. 5. 2022 měl pak soud prokázáno, že žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána i zástupkyní žalobkyně, opět na obě dvě výše uvedené adresy. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne. 11. Žalobkyně prokázala aktivní legitimaci ve sporu v souladu s § 1879 o.z. a to smlouvou o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi [právnická osoba], [anonymizováno] a žalobkyní, když na [právnická osoba], [anonymizováno] přešla pohledávka od původního věřitele společnosti [právnická osoba] také smlouvou o postoupení pohledávek. 12. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 61 142,53 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za období od 15. 2. 2022 do zaplacení, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout