7 C 208/2024-32 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky celkem ve výši 30 560 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz uzavřel dne 29.8.2023 s žalovanou smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč, kterou žalobce poskytl žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, . Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobci i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná byla povinna splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 28. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se splácení dostala do prodlení, žalobce ji o úhradu opakovaně upomínal. Dne 29.12.2023 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 1.1.2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobce tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 28 000 Kč, která sestává z jistiny ve výši 20 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, dále úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p.d. z dlužné částky v prodlení za období od 1.2.2024 do 9.5.2024 v kapitalizované výši 2 560 Kč. Žalovaná k ověření příjmů poskytla žalobci výplatní listy, žalobce provedl její lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměl tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Pokud by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka převedena. Ke dni sepisu žaloby nebyla žalovanou – přes upomínání – žádná částka uhrazena.2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce souhlasil s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 25.9.2024 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalované předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , Potvrzeními o provedení transakce, bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 29.8.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který žalovaná čerpala bezhotovostně dne 29.8.2023 ve výši 5 000 Kč a dne 31.8.2023 ve výši 15 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p.m. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 28. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalované byl žalobce oprávněn přistoupit k zesplatnění úvěru. Osobní údaje uvedené žalovanou byly ověřeny z občanského průkazu, jako jediný další dokument byly předloženy výplatní pásky, z nichž vyplývalo, že její čistá mzda činila: v měsíci květnu 2023 52 846 Kč, kdy odměny činily 12 000 Kč, v měsíci červnu 2023 43 813 Kč, v měsíci červenci 2023 45 538 Kč, výplaty byly zasílány na účet žalované č. , č. účtu, . Žalobce pro porušení smluvních povinností žalovanou úvěr zesplatnil, jak měl soud zjištěno z dopisu ze dne 29.12.2023. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splacení celé pohledávky ve výši 60 008 Kč nejpozději do tří dnů, jak bylo prokázáno dopisem žalobce ze dne 9.5.2024 s podacím archem.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. od 13.5.2024 do zaplacení – důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela úvěr ve výši 20 000 Kč. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). V případě úvěru posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016. Žalobce měl v době uzavírání Smlouvy sice informaci o tom, že žalovaný dosahuje mzdy přes 40 000 Kč, měl však k dispozici pouze výplatní pásky, nikoliv výpis z účtu žalované, ač tento vlastnila, otázkou nákladů bydlení, vyživovacích povinností, faktických nákladů žalované se žalobce nezabýval, ani žádné jiné listiny vyžadovány nebyly, žalobce tak rezignoval na povinnost mu kladenou ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr tedy zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet sp