8 C 39/2024-33 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému žalobou doručenou soudu dne 10. 6. 2024 domáhala zaplacení částky 42 972,52 Kč spolu s úrokem z prodlení. Tvrdila, že dne 18. 9. 2023 uzavřel žalovaný s jejím právním předchůdcem, společností , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 42 972,52 Kč. Celková částka, kterou měl uhradit, byla splatná 15. 2. 2024. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 42 972,52 Kč a splatností dne 15. 2. 2024, a žalovanému byla dne 18. 9. 2023 zaslána částka 30 000 Kč na bankovní účet jím označený. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena žalobkyni. Přes upomínání nebylo na dluh žalovaným ničeho uhrazeno.2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 23. 8. 2024 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobkyně a žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud měl prokázáno smlouvou o úvěru, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě, že společnost , Anonymizováno, uzavřela dne 18. 9. 2023 s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut bankovním převodem. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 146,95 % ročně, v minimálních měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr. Žalovaný úvěr čerpal dne 18. 9. 2023. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Listinou ze dne 16. 3. 2024 vyrozuměla společnost , Anonymizováno, žalovaného, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru, a to včetně příslušenství této pohledávky postoupena žalující společnosti. Dopisem ze dne 16. 3. 2024 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalovanému téhož dne.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 16. 2. 2024 do zaplacení důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě, níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 30 000 Kč, který se s úroky zavázal zaplatit do 15. 2. 2024. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), v níž právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a úvěr nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neposkytla žádné důkazy o tom, že posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr bylo právním předchůdcem žalobce provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že byly prověřeny reálné příjmy i výdaje žalovaného, je důsledkem sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru, čehož si je žalobkyně zjevně vědoma, když v žalobě alternativně uvádí možnost posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši 30 000 Kč, je