9 C 135/2024-56 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobním návrhem podaným dne 23. 1. 2024 domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit částku 612 041,75 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 2019 byl žalovaným poskytnut úvěr v celkové výši 599 272 Kč a žalovaní se zavázali poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků splatit. Úvěr byl poskytnut ke konsolidaci úvěrů nebo půjček v minulosti poskytnutých a vymezených ve smlouvě, zbývající finanční prostředky byli žalovaní oprávněni použít dle svého uvážení a byly zaslány na účet. č. , tel. číslo, /0800. Žalovaní se zavázali úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně formou pravidelných splátek ve výši 7 640 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci. Úvěr byl na základě souhlasu žalovaných splácen inkasem z jím určeného účtu tak, že příslušnou splátku si žalobkyně strhne ze splátkového účtu bez dalšího příkazu a vyrozumění a žalovaní byli povinni udržovat na účtu dostatek disponibilních prostředků. Zároveň se zavázali zaplatit i částku 5 000 Kč za vyřízení úvěru a další poplatky dle smlouvy. Opakovaně se však dostávali do prodlení se splácením, byli proto ze strany žalobce opakovaně upomínáni, nedodrželi svůj závazek a dostali se s hrazením splátek do prodlení. Z tohoto důvodu žalobce uplatnil své právo požadovat okamžité splacení všech závazků ze smlouvy vyplývajících. Žalovaní na výzvy adekvátně nereagovali a dlužnou částku v plné výši neuhradili, byla jim tak zaslána dne 18. 12. 2023 předžalobní výzva k úhradě celé částky a upozorněni na možnost soudního vymáhání. Žalovaní do stanoveného dne ve výzvě dlužné splátky neuhradili a žalobci tak vznikla pohledávka, která byla vyčíslena částkou 612 041,75 Kč (jistila a poplatky), kapitalizovaný úrok 36 509,10 Kč za dobu od 5. 5. 2023 do 31. 12. 2023, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 61 278,39 Kč vzniklý za totéž období. Ode dne 1. 1. 2024 činí smluvní úrok 8,9 % ročně z částky 610 241,75 Kč a zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 612 041,75 Kč až do zaplacení.2. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaných uvedl, že jejich žádosti posuzoval na základě informací uvedených v jejich žádosti a na základě transakčních pohybů na osobním účtu, kdy porovnával jak měsíční příjmy, tak i výdaje žalovaných. V jejich interním systému prověřil interní i externí závazky žalovaných, dále veřejné registry a rejstříky. Vyžádal si potvrzení zaměstnavatele ohledně jejich příjmů Poukázal dále na to, že úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace v minulosti poskytnutých úvěrů, tj. úplné splacení předešlých úvěrů a jejich sloučení do jednoho úvěru.3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se žalovaným nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovaným zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření na adresu pobytu zjištěného v Informačního systému základních registrů a doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaní se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Žalobce vyslovil souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu. Soud proto po daném poučení rozhodl na základě důkazů ve spise založených dle § 115a o.s.ř.4. Smlouvou o úvěru ze dne 2. 12. 2019 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovaným na základě písemné smlouvy úvěr ve výši 599 272 Kč, který bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , dohodnutá úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 8,9 % ročně s tím, že úvěr má být splacen nejpozději do 20. 12. 2029 a měsíční splátky budou činit 7 640 Kč. Rovněž bylo dohodnuto, že na základě této smlouvy budou konsolidovány úvěry a půjčky, které byly poskytnuty a nebyly dosud splaceny, a to ve výši 28 855 Kč u , právnická osoba, . a u žalobce ve výši 535 417 Kč, celkem tak částka 564 272 Kč. Použití zbývajících prostředků úvěru bylo na uvážení žalovaných. Úvěr a úroky z úvěru mají být spláceny vždy 20. den každého kalendářního měsíce, když první splátka bude 20. 1. 2020 a úrok bude připisován k jistině, jehož součástí se stane. Dle čl. 8.2 písm. b) smlouvy byl žalobce oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud budou žalovaní v prodlení se splacením.5. Výzvami ze dne 2. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaní byli upozorněni na dluh po splatnosti ke dni 2. 4. 2023 ve výši 25 017 Kč a vyzýváni k jeho úhradě s možností okamžitého splacení celého úvěru. O zesplatnění úvěru k datu 4. 5. 2023 byli žalovaní informován dopisem žalobce ze dne 7. 5. 2023 a byli vyzváni k uhrazení celkové částky 612 042 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2023 byli žalovaní vyzváni žalobcem k úhradě pohledávky, která činila částku 704 157,40 Kč a upozorněni na případné soudní řízení.6. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Nejprve se musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byli žalovaní jako spotřebitelé a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, či , spisová značka, ) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.11. Vycházeje ze shora uvedených hledisek a po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Má za to, že žalobce si opatřil dostatek podkladů k ověření úvěruschopnosti žalovaných, když vycházel nejen z jejich příjmů, které si ověřil, ale vedl pro žalované i účet a znal tak i jejich výdaje, které si ověřil, zejména výpisy z účtů. Smlouvu o úvěru tak soud považuje za platně sjednanou, proto z ní vycházel. Ve smlouvě je zcela zřetelně uvedena výše úvěru 599 272 Kč, měsíční splátky ve výši 7 640 Kč, úroková sazba 8,9 % ročně a RPSN 9,63 %. Úvěr měl být splacen nejpozději do 20. 12. 2029. Žalovaní však úvěr řádně nespláceli, a proto byl dne 4. 5. 2023 žalobcem zesplatněn, o čemž byli žalovaní informováni dopisem žalobce dne 7. 5. 2023 a v předchozí době i poučeni o tom, že v případě neuhrazení již tehdy dlužné částky ve stanovené lhůtě, bude úvěr zesplatněn a požadována bude ke splacení celá částka. Žalovaní nejen neprokázali, ale ani netvrdili, že by dluh nevznikl nebo že by tento zcela či v jiné výši, než je uvedena žalobcem a ve výpisu, uhradili. K datu podání žaloby pak dlužná jistina činila částku 612 041,75 Kč, kapitalizovaný, tj. vypočtený zákonný úrok z prodlení 61 278,39 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok 36 509,10 Kč. Dohodnutý smluvní úrok ve výši 8,9 % ročně dosud nevypočtený byl přiznán od 1. 1. 2024 až do zaplacení z částky 610 241,75 Kč. Zákonný úrok z prodlení výši 15 % ročně z částky 612 041,75 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobnímu návrhu žalobce plně vyhověl. Výše úroků z prodlení, je v souladu s ustanovením § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.12. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovaným, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2