10 C 71/2025-180 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobci a) a b) /dále jen „žalobci“/ se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2024 domáhali, aby žalovaným 1/, 2/ (dále jen „žalovaní“) byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku ve výši 87 369 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 87 369 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení a dále se domáhali společně s dalšími žalobci (, jméno FO, , nar. 11. 11. 1988 a , jméno FO, , nar. 10. 3. 1991), aby byla žalovaným uložena povinnost zdržet se ve vztahu k žalobcům a k nemovitostem v jejich vlastnictví vedení jakýchkoli řízení nebo podávání návrhů nebo jiných podání, které vycházejí z odevzdací listiny Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 1930, týkající se pohledávky , jméno FO, ve výši 14 000 Kč a , adresa, ve výši 11 500 Kč. Žalobci tvrdili, že jsou vlastníci nemovitých věcí evidovaných na listech vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a listech vlastnictví č. , hodnota, , , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále jen „nemovitosti“). Žalovaní dne 14. 12. 2023 zahájili návrhem na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí řízení vedené pod č.j. V-, č. účtu, u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „Vkladové řízení“). Podaný návrh byl ve Vkladovém řízení dne 7. 2. 2024 zamítnut a proti zamítavému rozhodnutí byla ze strany žalovaných podána dne 12. 3. 2024 žaloba vedená pod sp. zn. , spisová značka, u Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, (dále jen „Žaloba“). Vkladovým řízením se žalovaní opakovaně domáhají vkladu neexistujícího zástavního práva, přičemž o neexistenci tohoto zástavního práva již bylo pravomocně rozhodnuto v občanském soudním řízení, kdy Okresní soud v , adresa, ve svém pravomocném rozsudku č.j. 23 , právnická osoba, /2017-271 ze dne 9. května 2019, uzavřel, že na základě vznesené námitky promlčení začala od 1. 1. 1951 běžet desetiletá promlčecí lhůta a zástavní právo tak zaniklo nejpozději k 1. 1. 1961, jakož i předmětné pohledávky. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 20. 11. 2019, který rovněž potvrdil závěry okresního soudu o neexistenci zástavního práva, přestože důvod pro zamítnutí žaloby spatřoval v nedostatku aktivní věcné legitimace žalovaných (v postavení žalobců v předmětném řízení). Odvolací soud při posouzení existence zástavního práva dospěl dále k závěru, že žaloba by nemohla zjevně obstát ani po věcné stránce, když se lze – s ohledem na v řízení vznesenou námitku promlčení a v řízení zjištěné skutečnosti – ztotožnit se skutkovými a právními závěry okresního soudu o tom, že pohledávky právních předchůdců žalobců i je zajišťující sporná zástavní práva k nemovitým věcem jsou nejpozději k 1. 1. 1961 promlčena, neboť i zástavní právo podléhá promlčení. Žalovaní se tak s vědomím pravomocného zamítnutí své určovací žaloby v občanskoprávním řízení dále snaží o zápis svého smyšleného práva do katastru nemovitostí, kdy doprovodným efektem podané žaloby je vyznačení plomby v katastru nemovitostí vyznačující probíhající soudní řízení. Žalovaní podáním zcela zjevně neoprávněného návrhu na zahájení vkladového řízení a následně žaloby zasáhli do vlastnického práva žalobců, neboť ti v důsledku vyznačení plomby na nemovitostech o vedení vkladového řízení a řízení o podané žalobě nemohou plně a svobodně nakládat se svým vlastnictvím. Ze strany žalovaných se jedná o zjevně bezúspěšné opakované uplatňování neexistujících nároků, jejichž existence již byla pravomocně zamítnuta celou soustavou soudů České republiky. Žalobci byli v době podání neoprávněného návrhu na zahájení vkladového řízení těsně před uzavřením kupní smlouvy na prodej pozemků p.č. 149/1 a p.č. 149/2 v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , a to za dohodnutou cenu ve výši 6 989 686 Kč. Podáním návrhu ze strany žalovaných byla tato transakce zmařena a žalobci tak neobdrželi kupní cenu ve výši 6 989 686 Kč. Vzhledem k aktuální výši zhodnocení finančních prostředků na spořících účtech ve výši 5 % p.a. tak žalobcům byla žalovanými společně a nerozdílně způsobena škoda v podobě ušlého zisku odpovídajícího měsíční částce minimálně ve výši 29 123 Kč. Žalobci vyzvali žalované k úhradě způsobené škody ve lhůtě do 23. 4. 2024. Žalovaní do dne podání žaloby dlužnou částku ani částečně neuhradili. Žalobci se tak vůči žalovaným domáhají náhrady škody za období od 15. 1. 2024 do 15. 4. 2024 v celkové výši 87 369 Kč.2. Usnesením č.j. 10 C 138/2024-89 ze dne 20. 2. 2025 bylo řízení o zaplacení částky 87 369 Kč s příslušenstvím vyloučeno z původního řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, k samostatnému řízení (sp.z. , SPZ, /2025).3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, považovali ji za nedůvodnou a trvali na jejím zamítnutí. Argumentovali tím, že usnesením Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, ze dne 3. 7. 2020, resp. 28. 2. 2023, nabyli žalovaní dědickou pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalobců. Po nabytí dědické pohledávky podali žalovaní návrh na vklad nabytého zástavního práva, který byl katastrálním úřadem zamítnut a jelikož se žalovaní s odůvodněním katastrálního úřadu neztotožnili, podali žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. Žalovaní argumentovali tím, že prodej zastavených nemovitostí nezmařili, o žádnou plombu nežádali, ani ji nevyznačili, žalobci tak měli své domnělé nároky uplatnit u katastrálního úřadu. Žalovaní dále uvedli, že v rámci dodatečného projednání dědictví po své matce zdědili pohledávku, která je již od roku 1930 zajištěna zástavním právem. V souvislosti s tímto dodatečným dědickým řízením se stali zástavními věřiteli, a proto se domáhají u katastrálního úřadu o zapsání jejich zástavního práva do katastru nemovitostí. V řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. 23 , právnická osoba, /2027, sám odvolací soud uvedl, že žalovaní nejsou úspěšní, protože nemají aktivní legitimaci, že nejsou zástavní věřitelé, proto žalovaní postupovali tak, že podali návrh na dodatečné dědické řízení, v rámci kterého notářka rozhodla o tom, že žalovaní zdědili pohledávku po své matce, která je zajištěna zástavním právem. Žalovaní mají za to, že zástavní právo od roku 1930 existuje a je zapsané v katastru nemovitostí, tak jak vyplývá ze záznamu z pozemkových knih. Žalovaný 1/ je přesvědčen, že zástavní právo k pohledávce existuje již z roku 1930, a to že se v současné době v katastru nemovitostí neobjevuje, je pravděpodobně pouze z důvodu provedené digitalizace, nikdy nemělo být vymazáno, neexistuje žádný právní titul na základě, kterého by mělo být vymazáno či zaniklo. Tvrzení žalobců o zmaření prodeje zastavených nemovitostí považovali za nevěrohodné, nebylo doloženo např. smlouvou o smlouvě budoucí, potvrzením o složení zálohy apod. Navíc žalovaní žádnou plombu do katastru nemovitostí nevyznačili a ani o to nežádali. Žalovaní žádnou povinnost neporušili, naopak jednali podle zákona a realizovali své věcné právo. Žalobci nedoložili žádnou příčinnou souvislost mezi podáním návrhu na vklad a údajným zmařením prodeje. Listiny předložené žalobci označil žalovaný 1/ za nedůvěryhodné, časově si odporující, čestné prohlášení bylo sepsáno a podepsáno neznámo kým., právnická osoba, průběhu řízení žalobci upřesnili, že žalovaní si byli na základě předchozích rozsudků vydaných v záležitosti jejich domnělého zástavního práva vědomi, že jim toto právo nesvědčí. Přesto žalovaní dne 14. 12. 2023 zahájili návrhem na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí řízení vedené pod č.j. V-, č. účtu, u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , kdy na základě podaného návrhu byla na nemovitostech ve vlastnictví žalobců vyznačena plomba, která dle úpravy katastrálního zákona zabraňuje dalším následným dispozicím s nemovitostmi vyžadujícím zápis do katastru nemovitostí, tedy i převodu vlastnického práva. Ze strany žalovaných se jedná o zjevně bezúspěšné opakované uplatňování neexistujících nároků, jejichž existence již byla pravomocně zamítnuta celou soustavou soudů České republiky. Žalovaní zcela zjevně porušili svoji povinnost nerušit vlastnictví jiného a počínat si tak, aby na vlastnictví jiného nedošlo k nedůvodné újmě. Žalobci prostřednictvím své realitní agentky paní , jméno FO, zveřejnili inzerát na prodej pozemků p.č. 149/1 a p.č. 149/2 v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, mimo jiné na realitním serveru www.sreality.cz dne 13. 11. 2023. Na základě tohoto inzerátu se žalobcům, resp. jejich realitní agentce, začali ozývat zájemci. Prvním vážným zájemcem byl pan , adresa, , nar. 3. 6. 1986, který osobně zná žalobce a) a podmínky transakce tak byly dohodnuty ústně – sjednaná cena byla 6 989 686 Kč. Následně došlo k přípravě návrhu kupní smlouvy s tím, že k uzavření dojde v prosinci 2023 před Vánocemi. K finalizaci smlouvy však nedošlo, neboť u pozemků byla na zá