11 C 183/2024-104 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobkyně se žalobou doručenou k soudu dne 31.7.2024 domáhala zaplacení částky 37 686 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že je zaměstnána u žalované v pracovním poměru dle pracovní smlouvy jako zdravotnický pracovník, který v rámci sjednaného druhu práce vykonával pro žalovanou práci v období tzv. druhé vlny epidemie onemocnění covid-19, konkrétně v době od 1.10.2020 do 31.12.2020. Žalovaná přiznala žalobkyni za výkon práce v tzv. druhé vlně epidemie covid-19 tzv. covid odměnu ve výši 106 148 Kč brutto, která byla vyplacena ve výplatě za druhé kalendářní čtvrtletí roku 2021. Covid odměna byla žalobkyni přiznána jako mimořádné ohodnocení výkonu práce konané v souladu s pracovní smlouvou během náročné situace a svým charakterem představuje plnění mzdového (platového) charakteru příslušející zaměstnanci za vykonanou práci a musí být tak zahrnuta do výpočtů průměrného výdělku postupem dle § 351 a násl. zákoníku práce. Žalovaná však v rozporu se zákonem covid odměnu pro účely výpočtu průměrného výdělku nezohlednila, když covid odměnu formálně označila za odměnu tzv. nemzdového charakteru dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Žalobkyně odkazovala na precedenční rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.4.2024 sp. zn. 21 Cdo 2044/2023, kterým nejvyšší soud judikoval, že tzv. covid odměny musí být zahrnuty do výpočtu průměrného výdělku pro pracovně právní účely. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezohlednila covid odměnu ve výpočtu průměrného výdělku, snížila tím výši průměrného výdělku žalobkyně, čímž krátila neoprávněně žalobkyni na jejích platových právech odvozených od výše průměrného výdělku, a to konkrétně na úseku náhrady platu, zejm. pro čerpání dovolené a zákonných příplatků k platu stanovených na základě zákoníku práce procentem z průměrného výdělku (příplatek za práci v sobotu a v neděli ve výši 25 % průměrného výdělku, za práci v noci ve výši 20 % průměrného výdělku, za práci ve svátek ve výši 100 % průměrného výdělku a za práci přesčas ve výši 25 %, resp. 50 % průměrného výdělku). Žalovaná tak dluží žalobkyni na mzdovém nároku za měsíc červenec 2021 částku 20 461 Kč, za měsíc srpen 2021 částku 11 180 Kč a za měsíc září 2021 částku 6 045 Kč. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyni dosud ničeho neuhradila. Při jednání soudu dne 19.11.2025 žalobkyně doplnila své tvrzení ke způsobu výpočtu žalované částky, kdy odkázala zejména na tabulku výpočtu (č.l. 88 spisu). Ke způsobu výpočtu pak uvedla, že průměrný výdělek se vždy vypočítá z příjmů a odpracované doby v předcházejícím kalendářním čtvrtletí. Žalovaná průměrný výdělek pro 3. čtvrtletí 2021 spočítala na částku 371,66 Kč/hodina, tímto průměrným výdělkem byly následně vypláceny částky, které od něj zákoník práce odvozuje (náhrada za dovolenou, zákonné příplatky atd.). Při výpočtu žalobkyně vycházela také z odpracované doby v 2. čtvrtletí daného roku, která činila 433 hodin. Výše covidové odměny 106 148 Kč je pak podělena počtem odpracovaných hodin v rozhodném období, přičemž po započtení této částky je pak správný průměrný hodinový výdělek 616,81 Kč. Jednotlivé výpočty jsou pak uvedeny v uváděné tabulce, když množství hodin uvedených v tabulce je doloženo mzdovými listy za měsíce červenec až září 2021, kdy příkladmo náhrada za dovolenou v červenci 2021 v počtu 48 hodin činila 17 839 Kč, ačkoli při použití správného průměrného hodinového výdělku, který zahrnoval covidovou odměnu, měla tato náhrada činit 29 607 Kč, tzn. že rozdíl mezi vyplacenou náhradou a správně vypočtenou náhradou činí 11 768 Kč. Takovýmto způsobem je v tabulce kalkulován každý jednotlivý nárok žalobkyně za každý jednotlivý měsíc, přičemž celkový nárok činí 37 686 Kč za měsíce červenec až září 2021.Žalobkyně provedla výpočet žalované částky (č.l. 88 spisu) tak, že do průměrného výdělku žalobkyně za 2. čtvrtletí 2021 zahrnula i vyplacenou mimořádnou covid odměnu ve výši 106 148 Kč a místo původně žalovanou stanoveného průměrného hodinového výdělku k 1.7.2021 ve výši 371,66 Kč vypočetla správnou výši 616,81 Kč. Za měsíc červenec 2021 žalobkyně požaduje doplatit částku 20 461 Kč, když čerpala a odpracovala následující hodiny. Čerpala 48 hodin dovolené, poskytnutá náhrada činila 17 839 Kč, po přepočtu činí 29 607 Kč, uplatněný rozdíl je 11 768 Kč. Odpracovala 46 hodin S+N s příplatkem 25 %, poskytnutá náhrada činila 4 459 Kč, po přepočtu činí 7 402 Kč, uplatněný rozdíl je 2 943 Kč. Odpracovala 56 hodin nočních s příplatkem 20 %, poskytnutá náhrada činila 4 163 Kč, po přepočtu činí 6 909 Kč, uplatněný rozdíl činí 2 746 Kč. Odpracovala 12 hodin ve svátek s příplatkem 100 %, poskytnutá náhrada činila 4 460 Kč, po přepočtu činí 7 402 Kč, uplatněný rozdíl je 2 942 Kč. Odpracovala 1 hodinu přesčas s příplatkem 25 %, poskytnutá náhrada činila 93 Kč, po přepočtu činí 156 Kč, uplatněný rozdíl je 62 Kč. Za měsíc srpen 2021 žalobkyně požaduje doplatit částku 11 180 Kč, když čerpala a odpracovala následující hodiny. Čerpala 24 hodin dovolené, poskytnutá náhrada činila 8 902 Kč, po přepočtu činí 14 804 Kč, uplatněný rozdíl je 5 884 Kč. Odpracovala 46 hodin S+N s příplatkem 25 %, poskytnutá náhrada činila 4 460 Kč, po přepočtu činí 7 402 Kč, uplatněný rozdíl je 2 942 Kč. Odpracovala 46 hodin nočních s příplatkem 20 %, poskytnutá náhrada činila 3 568 Kč, po přepočtu činí 5 922 Kč, uplatněný rozdíl činí 2 354 Kč. Za měsíc září 2021 žalobkyně požaduje doplatit částku 6 045 Kč, když čerpala a odpracovala následující hodiny. Odpracovala 24 hodin S+N s příplatkem 25 %, poskytnutá náhrada činila 2 230 Kč, po přepočtu činí 3 701 Kč, uplatněný rozdíl je 1 471 Kč. Odpracovala 32 hodin nočních s příplatkem 20 %, poskytnutá náhrada činila 2 378 Kč, po přepočtu činí 3 948 Kč, uplatněný rozdíl činí 1 570 Kč. Odpracovala 12 hodin ve svátek s příplatkem 100 %, poskytnutá náhrada činila 4 460 Kč, po přepočtu činí 7 402 Kč, uplatněný rozdíl je 2 942 Kč. Odpracovala 0,5 hodiny přesčas s příplatkem 25 %, poskytnutá náhrada činila 93 Kč, po přepočtu činí 156 Kč, uplatněný rozdíl je 62 Kč.Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že je přesvědčena o tom, že režim tzv. covidové odměny se řídil ustanovením dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, kdy tato nemá být zohledněna ve výpočtu průměrného výdělku, nikoli ustanovením § 134 zákoníku práce. Současně uvedla, že mezi účastníky řízení bylo vedeno řízení týkající se doplatku průměrného výdělku v případě covidových odměn žalobkyně pod sp. zn. 108 C 9/2021 u podepsaného soudu, kdy okresní soud i odvolací soud rozhodli ve prospěch žalované a žalobu zamítly.Podáním ze dne 5.11.2024 žalobkyně uvedla, že Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 16.7.2024 č.j. 21 Cdo 2670/2023-159 zrušil rozsudek krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4.5.2023 č.j. 23 Co 23/2023-138 a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení, když vyslovil závazný právní názor, že tzv. covid odměna je odměnou poskytnutou podle § 134 zákoníku práce, je součástí platu a je nutné ji zohlednit při zjišťování průměrného výdělku. S ohledem na uvedené pak žalovanou zastávaný právní názor, že tzv. covid odměna je podřazena ustanovení § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, nemůže obstát.Při jednání soudu dne 19.11.2025 žalovaná dále uvedla, že princip vzniku tzv. covidového nároku byl v motivaci zaměstnanců ve zdravotnických složkách, aby tito neodcházeli a byla zajištěná kontinuita práce v těchto složkách. Z tohoto důvodu žalovaná nahlíží na požadovaný nárok dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, neboť uvedená odměna měla sloužit toliko k motivaci zaměstnanců v těchto složkách.Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně byla v rozhodném období zaměstnána u žalované dle pracovní smlouvy ze dne 22.7.2009 jako zdravotnický pracovník, žalobkyně v rozhodné době od 1.10.2020 do 31.12.2020 v tzv. druhé vlně epidemie onemocnění covid 19 vykonávala pro žalovanou práci v rámci sjednaného druhu práce a žalovaná přiznala žalobkyni za výkon práce v tzv. druhé vlně epidemie covid 19 tzv. covid odměnu ve výši 106 148 Kč brutto, kterou žalobkyni vyplatila v platu za druhé kalendářní čtvrtletí 2021. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobkyně nárok na dlužný mzdový nárok v celkové výši 37 686 Kč, a to za měsíc červenec 2021 ve výši 20 461 Kč, srpen 2021 ve výši 11 180 Kč a září 2021 ve výši 6 045 Kč či nikoli.Pracovní smlouvou ze dne 22.7.2009 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 1.8.2009 na pozici zdravotní sestra – specialistka. Informacemi žalované bylo zjištěno, že tato informovala své zaměstnance o náležitostech, které nejsou obsaženy v jejich pracovních smlouvách, a to v délce dovolené, výpovědní době, splatnosti platu a povinnosti v den skončení pracovního poměru zaměstnance vrátit zaměstnavateli osobní ochranné prostředky, pokud byly poskytnuty.Mzdovým listem za rok 2021 a výplatními páskami za měsíce duben až září 2021 bylo zjištěno, že žalovaná při výpočtu průměrného výdělku pro náhrady mzdy vycházela z částky 371,66 Kč, přičemž žalovaná v měsíci červenci 2021 čerpala 48