115 C 11/2025-69 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 141 803 Kč, která představuje novou jistinu úvěru vzniklou zesplatněním původního úvěru, dále smluvních pokut a nákladů dle smlouvy, smluvní pokuty za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 59 002 Kč, a úroků z úvěru ve výši 73,95 % ročně a následně 15 % ročně z částky 118 583,21 Kč. Dále se domáhal zákonného úroku z prodlení z částky 141 803 Kč za dobu od 23. 12. 2023 do zaplacení. Tvrdil, že dne 16. 6. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytl úvěr ve výši 120 000 Kč. Úvěr měl být splácen ve 48 měsíčních splátkách po 7 839 Kč, s úrokovou sazbou 73,95 % ročně. Žalovaný uhradil pouze tři splátky, a to v červenci, srpnu a září 2023. V důsledku prodlení došlo dne 21. 12. 2023 k zesplatnění úvěru dle smlouvy. Nová jistina činila 140 405,02 Kč, z čehož 118 583,21 Kč tvořila nesplacená jistina a 21 821,81 Kč kapitalizovaný úrok. Žalobce dále uplatnil smluvní pokuty za prodlení dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, a smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od 23. 12. 2023, požadovanou k datu podání žaloby ve výši 59 002 Kč. Úrok za poskytnutí úvěru po zesplatnění byl uplatněn od 23. 12. 2023 do 15. 1. 2024 ve výši 73,95 % ročně z částky 118 583,21 Kč (částka 5 600,88 Kč), a od 16. 1. 2024 dále ve výši 15 % ročně, maximálně však do výše 451 526 Kč.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. K jednání se nedostavil bez omluvy, soud věc projednal v jeho nepřítomnosti, postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.3 Žalobce vzal žalobu zpět, pokud jde o požadavek na úrok ve výši přesahující sazbu 20 % ročně.4 Soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil, postupem dle § 96 občanského soudního řádu (výrok I.).5 Ve zbytku žalobního žádání bylo žalobě vyhověno, a to z následujících důvodů.6 Žalobce prokázal smlouvou o úvěru shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, vrácení úvěru ve splátkách. Prokázal i to, že součástí smlouvy byla ujednání o smluvní pokutě za porušení povinností popsaných v bodě 1.7 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.10 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11 Prvně třeba uvést, že soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující před podpisem smlouvy o úvěru se zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem, neboť si ověřil výši jejího příjmu, zabýval se otázkou jejího bydlení, zohlednil její výdaje.12 Požadovaná plnění, nedotčená zpětvzetím, jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroků ve výši reflektující částečné zpětvzetí žaloby) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku.13 Úroky ve výši požadované po zpětvzetí (20 % ročně) soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru, délce poskytnutí peněz a tomu, že úvěr nebyl zajištěn.14 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.15 Po právu je i požadavek na zaplacení smluvních pokut popsaných v bodě 1. Žalovaný totiž porušil povinnosti tam popsané, které byly smluvními pokutami zajištěny, přičemž soud shledal každé jednotlivé ustanovení o smluvní pokutě jako platné.16 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu se zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17 Pokud jde o započtení plnění učiněných žalovaným, vyšel soud z ustanovení § 1932 občanského zákoníku a uzavírá, že věřitelem provedený zápočet tohoto plnění tomuto ustanovení odpovídá.18 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Byť soud při zohlednění míry úspěchu účastníků musel přihlížet k částečnému zpětvzetí žaloby a z toho vyplývajícímu procesnímu zavinění žalobce na zastavení řízení (viz § 146 občanského soudního řádu, kdy v tomto ohledu možno odkázat na judikaturu Ústavního soudu, například rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2578/18 z 21. 5. 2019), jde o neúspěch zcela nepatrný. Účelně vynaložené náklady jsou u žalobce představovány soudním poplatkem ve výši 10 041 Kč. Dále odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 3 úkonů po 9 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání). Vedle toho odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 1 úkonu po 4 570 Kč (jednoduchá výzva k plnění). Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 1 800 Kč (4 x 450 Kč) a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu i náhrada DPH z odměny a náhrad. Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).19 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.