115 C 13/2025-89 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se po žalovaném domáhal následujícího plnění: částky 22 677 Kč (jde o souhrn dlužné nové jistiny úvěru ve výši 20 811 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč dle bodu 6.1. úvěrové smlouvy, náhrady nákladů ve výši 400 Kč dle bodu 6.2. úvěrové smlouvy, úhrady za pojištění ve výši 468 Kč dle přílohy č. , hodnota, smlouvy), smluvní pokuty 8 002 Kč dle bodu 6.5. úvěrové smlouvy, zákonného úroku z prodlení z částky 22 677 Kč ve výši 14,75 % ročně od 31. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 17 759,48 Kč za dobu od 31. 1. 2024 do 23. 2. 2024 ve výši 785,04 Kč, a dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 759,48 Kč za dobu od 24. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do výše 64 051 Kč. Tvrdil, že poskytl jako úvěrující žalovanému jako úvěrovanému na základě smlouvy číslo , hodnota, z 17. 4. 2023 (dále v odůvodnění i jen „smlouva“) úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej zaplatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Dluh však splnil toliko částečně, proto žalobce úvěr zesplatnil k 29. 1. 2024. Žalovaný zůstal dlužný na jistině a poplatcích částky uvedené v předchozím bodě odůvodnění. V souladu s bodem 6.5. smlouvy vznikla žalovanému povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V souladu s bodem 2.2. smlouvy žalobce uplatňuje úrok za poskytnutí úvěru i po zesplatnění, a to až do úplného zaplacení jistiny.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. K jednání se nedostavil bez omluvy, soud věc projednal v jeho nepřítomnosti, postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.3 Žalobce vzal žalobu zpět, pokud jde o požadavek na úrok ve výši přesahující sazbu 20 % ročně.4 Soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil, postupem dle § 96 občanského soudního řádu.5 Ve zbytku žalobního žádání bylo žalobě vyhověno, a to z následujících důvodů.6 Žalobce prokázal smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 4. 2023 skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, vrácení úvěru ve splátkách. Prokázal i to, že součástí smlouvy byla ujednání o smluvní pokutě za porušení povinností popsaných v bodě 1.7 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.10 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11 Prvně třeba uvést, že soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující před podpisem smlouvy o úvěru se zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem, neboť si ověřil výši jeho příjmu, zabýval se otázkou jeho bydlení, zohlednil jeho výdaje.12 Požadovaná plnění, nedotčená zpětvzetím, jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroků ve výši reflektující částečné zpětvzetí žaloby) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku.13 Úroky ve výši požadované po zpětvzetí (20 % ročně) soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru, délce poskytnutí peněz a tomu, že úvěr nebyl zajištěn.14 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.15 Po právu je i požadavek na zaplacení smluvních pokut popsaných v bodě 1. Žalovaný totiž porušil povinnosti tam popsané, které byly smluvními pokutami zajištěny, přičemž soud shledal každé jednotlivé ustanovení o smluvní pokutě jako platné.16 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu se zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17 Pokud jde o započtení plnění učiněných žalovaným, vyšel soud z ustanovení § 1932 občanského zákoníku a uzavírá, že věřitelem provedený zápočet tohoto plnění tomuto ustanovení odpovídá.18 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Byť soud při zohlednění míry úspěchu účastníků musel přihlížet k částečnému zpětvzetí žaloby a z toho vyplývajícímu procesnímu zavinění žalobce na zastavení řízení (viz § 146 občanského soudního řádu, kdy v tomto ohledu možno odkázat na judikaturu Ústavního soudu, například rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2578/18 z 21. 5. 2019), jde o neúspěch zcela nepatrný. čelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 534 Kč. Dále odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 3 úkonů po 2 340 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby (včetně jejího doplnění o tvrzení ohledně úvěruschopnosti), účast na jednání soudu). Vedle toho odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 1 úkonu po 1 170 Kč (jednoduchá výzva k plnění). Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 1 800 Kč (4x 450 Kč) a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu i náhrada DPH z odměny a náhrad. Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).19 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.