23 C 48/2025-48 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 24. 1. 2025 po žalovaném zaplacení 192 226 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne 17. 8. 2024 smlouvu o zápůjčce. Žalovanému uhradila v hotovosti 200 000 Kč, což žalovaný písemně potvrdil dne 17. 8. 2024. Žalovaný se zavázal k pravidelným měsíčním splátkám ve výši 5 000 Kč, počínaje srpnem 2024, a to vždy k 25. dni v příslušném kalendářním měsíci. Zápůjčka byla úročená úrokem 2,5 % ze zapůjčené částky (celkem 5 000 Kč) a úrok byl splatný spolu s jistinou. Pro případ prodlení s úhradou splátek si smluvní strany ujednaly ztrátu výhody splátek a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalovaný uhradil 500 Kč dne 12. 8. 2024, 5 000 Kč dne 21. 8. 2024, 5 125 Kč dne 25. 9. 2024, 2 625 Kč dne 24. 10. 2024, 2 625 Kč dne 26. 11. 2024. Těmito úhradami žalovaný podle žalobkyně uznal svůj dluh. Žalovaný řádně uhradil splátky za srpen 2024 a září 2024. Splátku za říjen 2024 uhradil pouze ve výši 3 250 Kč. Dne 26. 10. 2024 se proto stal celý dluh splatným. Následnou úhradu 2 625 Kč ze dne 26. 11. 2024 žalobkyně již započítala na splatný dluh, který k datu podání žaloby činil 184 125 Kč. Žalovaný tento dluh neuhradil. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení ujednaného úroku v celkové výši 5 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a ujednané smluvní pokuty v celkové výši 8 101 Kč.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Namítl, že 200 000 Kč v hotovosti nikdy nepřevzal. Poté, co partnerský vztah žalovaného se žalobkyní skončil, domluvili se, že žalovaný bude žalobkyni pomáhat splácet dluhy, pokud toho bude schopen. Žalovaný měl tímto způsobem pomáhat žalobkyni se splácením konsolidačního úvěru, který sjednávala právě žalobkyně (včetně dřívějších úvěrů), neboť žalovaný byl dříve v insolvenci a nemohl mít bankovní účet na své jméno. Žalobkyně poté kontaktovala žalovaného a chtěla od něho peníze v hotovosti. Žalovaný jí nemohl pomoct, protože sám žádné peníze neměl. Přibližně za měsíc jej žalobkyně opět oslovila se žádostí o peníze a s nabídkou dohody. Žalobkyně předložila žalovanému smlouvu o zápůjčce 200 000 Kč a chtěla, aby ji podepsal. Po přečtení smlouvy se domluvili, že pokud toho bude žalovaný schopen, pomůže žalobkyni, protože se jí tehdy snažil vyjít vstříc. Částku 200 000 Kč ovšem od žalobkyně nepřevzal.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně (zapůjčitelka) se zavázala zapůjčit žalovanému (vydlužiteli) 200 000 Kč, které se zavázala předat vydlužiteli před podpisem smlouvy v hotovosti (bod 1.). Vydlužitel se zavázal svým podpisem převzetí hotovosti potvrdit (bod 2.). Dále se zavázal k pravidelným měsíčním splátkám 5 000 Kč, vždy do 25. dne v kalendářním měsíci na účet č. , č. účtu, (bod 3.), a k zaplacení úroku 2,5 % z jistiny, celkem 5 000 Kč, který je splatný ve splátkách spolu s jistinou (bod 4.). Pro případ prodlení s vrácením zapůjčených peněžních prostředků si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení do zaplacení (bod 5.). Pokud by vydlužitel nedodržel splátkový kalendář dle bodu 3. smlouvy, celý dluh se stává splatným, a to ke dni, kdy nastalo prodlení vydlužitele (bod 6.). Smlouva byla podepsána zapůjčitelkou , Jméno žalobkyně, a vydlužitelem , Jméno žalovaného, , datem uzavření smlouvy je 17. 8. 2024.5. Z potvrzení o úhradě finanční částky v hotovosti ze dne 17. 8. 2024 soud zjistil, že touto listinou , Jméno žalobkyně, potvrdila, že uhradila 200 000 Kč k rukám , Jméno žalovaného, za účelem zápůjčky na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 17. 8. 2024. Listina obsahuje údaj o tom, že částku předala , Jméno žalobkyně, , pod jejím jménem se nachází podpis, a že částku převzal , Jméno žalovaného, , pod jehož jménem se rovněž nachází podpis.6. Z výpisu z běžného účtu vedeného u Raiffeisenbank, č. , č. účtu, , vedeného ve prospěch , Jméno žalobkyně, , bytem , adresa, , a to za období od 1. 8. 2024 – 31. 8. 2024, 1. 9. 2024 – 30. 9. 2024, 1. 10. 2024 – 31. 10. 2024, 1. 11. 2024 – 30. 11. 2024, soud zjistil, že , Jméno žalovaného, zaslal na tento účet:- dne 12. 8. 2024 částku 500 Kč s poznámkou „Aspoň něco na spl“,- dne 21. 8. 2024 částku 5 000 Kč s poznámkou „1.spl“,- dne 25. 9. 2024 částku 5 125 Kč s poznámkou „SPL 2“,- dne 24. 10. 2024 částku 2 625 Kč s poznámkou „SPL 1č“,- dne 26. 11. 2024 částku 2 625 Kč.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2392 odst. 1 věta občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.10. Podle § 2054 odst. 1 občanského zákoníku placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Podle odst. 2 téhož ustanovení plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.11. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.12. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně platně uzavřela dne 17. 8. 2024 se žalovaným smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku. Mezi účastníky řízení ostatně nebylo o této skutečnosti sporu, neboť uzavření smlouvy a její podpis potvrdil i žalovaný. Na základě takto uzavřené smlouvy žalobkyně předala žalovanému 200 000 Kč. Tvrzení žalobkyně má soud za prokázané především podle bodu 3. smlouvy o zápůjčce. Žalovaný svým podpisem této smlouvy stvrdil, že částku v této výši skutečně převzal, a to v hotovosti. Námitka žalovaného, že nepodepsal následné potvrzení o úhradě taktéž ze dne 17. 8. 2024, proto nemá zásadního významu (a soud se proto nezabýval pravostí podpisu na této listině), neboť samotné předání hotovosti žalobkyně prokázala jinými důkazními prostředky. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní za této situace tížilo žalovaného, a bylo tedy na něm, aby tvrdil a prokázal, že částku 200 000 Kč od žalobkyně navzdory jejím tvrzením a podpisu smlouvy o zápůjčce nepřevzal. Ačkoli žalovaný v řízení tvrdil, že hotovost od žalobkyně nikdy nepřevzal, své tvrzení žalobce navzdory poučení ze strany soudu neprokázal, neunesl ve vztahu k tomuto tvrzení důkazní břemeno, a proto ve věci nemohl být úspěšný.16. Žalobkyni naopak nelze přisvědčit v námitce, že žalovaný částečným plněním svůj dluh uznal, jak předvídá § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. O plnění částečné jde tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého závazku pouze část předmětu plnění (například v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu (či jiného státního orgánu) rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu nemá dílčí plnění, o něž se jedná v případě, pokud je závazek rozdělen podle dohody stran, ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (či jiného státního orgánu) na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (například plnění dluhu sjednané ve splátkách; viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023). V této věci se jedná o případ, kdy sjednané plnění dílčí posléze mohlo přejít v plnění částečné, a to na základě zesplatnění dluhu. Pro uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku ovšem nestačí, pokud dlužník plní částečně svůj závazek. Musí být splněna i druhá podmínka, podle které z takového plnění musí být možné usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4777/2008). Na takové jednání žalovaného by bylo možné usuzovat jen tehdy, pokud by mu žalovaná oznámila zesplatnění dluhu (které si strany ujednaly v bodě 6. smlouvy o zápůjčce). Platbu ze dne 26. 11. 2024 žalovaný učinil sice poté, co již mohla nastat splatnost zbývající dlužné