5 C 154/2025-82 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17.3.2025 ve znění doplnění ze dne 20.6.2025 a 9.7.2025 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 18 202,55 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem, a to části kapitalizovaným) zahrnující i dlužné poplatky 2 500 Kč. Návrh odůvodnila tím, že dne 25.10.2021 uzavřela s žalovaným po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti Smlouvu o spotřebitelském úvěru N fois EC č. , hodnota, , kdy na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit. První čerpání ve výši 18 472 Kč bylo sjednáno jako účelové s tím, že žalovaný se zavázal tento úvěr splácet po 2 052 Kč měsíčně počínaje 15.11.2021 se sjednanou úrokovou sazbou 23,8 % p. a. Žalovaný dále čerpal neúčelovou část úvěru ve výši 25 000 Kč, kterou byl povinen splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3,7% z jistiny úvěru se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 28 % p. a. (žalobkyně nicméně požaduje úrok toliko ve výši 26,45 % p. a.). Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil pouze 24 splátek v celkové výši 41 070 Kč, které byly co do výše 27 769,45 Kč započteny na jistinu. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje dlužnou jistinu ve výši 15 702,55 Kč, dlužný kapitalizovaný smluví úrok za období od 7.6.2024 do 29.11.2024 ve výši 1 661,40 Kč a dlužné poplatky v částce 2 500 Kč za 2 upomínky po 400 Kč a 600 Kč za ukončení smlouvy pro prodlení spotřebitele v částce 1 500 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru N - TIMES ze dne 25.10.2021, č. , hodnota, bylo zjištěno, že ji uzavřela žalobkyně s žalovaným jako dlužníkem. Disponibilní úvěrový limit byl ve smlouvě sjednán v částce 20 000 Kč, první čerpání úvěru bylo sjednáno na koupi spotřebního zboží v částce 18 472 Kč se splátkou 2 052 Kč měsíčně při úrokové sazbě 23,80% p. a. se splatností k 15. dni v měsíci počínaje 15.11.2021. V rámci smlouvy byly sjednány podmínky splácení v minimální procentuální výši z čerpaného úvěru, možnost věřitele odstoupit od smlouvy v případě prodlení dlužníka s úhradou 2 splátek či 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Ze smlouvy vyplývá, že příjmy žalovaného činily 40 000 Kč měsíčně z podnikatelské činnosti, jiný příjem ani výdaje žalovaný neuváděl. V části týkající se důsledků prodlení dlužníka se splácením byl žalovaný upozorněn na povinnost zaplacení smluvní pokuty ve výši dle Sazebníku. Ze Sazebníku žalobkyně bylo zjištěno, že zápůjční úroková sazba u neúčelového čerpání úvěru činila 28 % p. a., poplatek za 1. písemnou upomínku činil 400 Kč, za 2. pak 600 Kč a za ukončení smlouvy ze strany věřitele pro prodlení spotřebitele ve výši 1 500 Kč.5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně čerpala informace z registru SOLUS, insolvenčního rejstříku, registru CRIF a výpisu z účtu, kdy zjistila příjem žalovaného 40 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů 1 899,44 Kč. Věřitel tak uzavřel, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.6. Z výpisu z účtů žalovaného vedeného u , právnická osoba, . bylo, mimo jiné , zjištěno, že žalovaný pravidelně hradil výživné na dítě , jméno FO, ve výši 4 500 Kč měsíčně, jeho stravné 660 Kč a pojistku na děti 1 030 Kč. Na účet žalovaného byl dále poukazován rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně. , právnická osoba, /2021 byla na účet vložena částka 34 000 Kč, v 6/2021 ve výši 23 000 Kč, v 7/2021 ve výši 39 654 Kč, v 8/2021 ve výši 39 501 Kč, v 9/2021 ve výši 28 000 Kč, a v 10/2021 ve výši 37 000 Kč.7. Z odstoupení od smlouvy ze dne , právnická osoba, .2024 bylo zjištěno, že žalobkyně od smlouvy č. , hodnota, ke dni , právnická osoba, .2024 odstoupila pro neplnění smluvních podmínek ze strany žalovaného. Dlužná částka ke dni ukončení smlouvy byla vyčíslena na 19 861,42 Kč.8. Z předžalobní upomínky ze dne 13.2.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v celkové výši 19 861,42 Kč, a to nejpozději do 7 dnů od vyhotovení výzvy.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.17. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že sp