5 C 182/2025-48 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18.2.2025 ve znění doplnění ze dne 18.9.2025 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 67 490,32 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Návrh odůvodnila tím, že dne 1.7.2024 uzavřel právní předchůdce žalobkyně spol. Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) s žalovaným po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejím základě žalovaný čerpal celkový úvěr ve výši 47 800 Kč, a to dne 1.7.2024 částku 15 000 Kč, dne 3.7.2024 částku 30 000 Kč a dne 8.8.2024 částku 2 800 Kč. Poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem byl žalovaný povinen zaplatit do 25.11.2024. Žalovaný svůj závazek ve stanovené lhůtě nesplnil, za dobu trvání úvěrového vztahu zaplatil celkem 6 500 Kč, proto se žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 27.1.2020, po žalovaném domáhá zaplacení dlužné částky 67 490,32 Kč sestávající z dlužné jistiny 44 983,93 Kč, dlužných nákladů 750 Kč (3x 250 Kč) a smluvního úroku 21 756,39 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 26.11.2024 do zaplacení. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne 1.7.2024 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobkyně spol. Multitude Bank p.l.c. s žalovaným jako dlužníkem. Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 45 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 13% z celkové splatné částky při sjednané úrokové sazbě 146,949% p.a. Zároveň strany ujednaly poplatek za prodlení ve výši 250 Kč za prodlení s jakoukoliv měsíční splátkou do data zaplacení. Úvěrová smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.5. Z tabulky čerpání a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 23.11.2024 na jistině dlužil částku 44 983,93 Kč (když z plněné částky 6 500 Kč bylo na jistinu započteno 2 816,07 Kč), na smluvním úroku částku 21 756,39 Kč.6. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného , právnická osoba, . za 7/2024 bylo zjištěno, že žalovaný dne 1.7.2024 čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, dne 3.7.2024 ve výši 30 000 Kč, dne 18.7.2024 mu na účet byla připsána částka 105 000 Kč od Green home energy označená jako provize – červen 2024. Dne 3.7.2024 odešla z účtu žalovaného platba ve prospěch ČEZ ve výši 6 000 Kč.7. Z předžalobní upomínky ze dne14.12.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v celkové výši 67 490,32 Kč a nákladů právního zastoupení 14 955 Kč, a to nejpozději do 3 dnů.8. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 ve spojení s dodatkem ze dne 18.11.2021 a seznamem postupovaných pohledávek.9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle §580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle §576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.19. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila řádně, když zjistila dostatečné příjmy z podnikání na straně žalovaného, které, s ohledem na jejich výši a výši měsíční splátky úvěru, svědčily pro závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet.20. Soud nicméně neposoudil úvěrovou smlouvou platnou jako celek, ale shledal její částečnou neplatnost z dále rozvinutých důvodů. Soud totiž v části sjednaného úroku ve výši 146,949% p.a. posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 o.z., když výše smluvního úroku více než 16 x převyšuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami v daném období (k tomu srovnej rozhodnutí NS 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k tomu, že se jedná o absolutně neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy, které je však o oddělitelnou částí právního jednání ve smyslu ust. §576 OZ (k tomu srovnej rozhodnutí NS 23 Cdo 568/2021, nález I. ÚS 625/03, IV. ÚS 1783/11), neposoudil soud z uvedeného důvodu jako neplatnou celou úvěrovou smlouvu, ale pouze danou část týkající se sjednání smluvního úroku v nemravné výši (k uvedenému soud doplňuje, že neplatné ujednání o úroku nelze změnit/moderovat ve smyslu ustanovení § 577 o.z., neboť by tak nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran a k naplnění preventivní funkce ustanovení o neplatnosti nemravných ujednání - tato