7 C 166/2025-33 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 14 496 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedl, že pohledávka od původního věřitele , právnická osoba, byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.5.2025 na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7.5.2025 mezi společností společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako postupitelem a společností , právnická osoba, , IČ , IČO žalobce, , jako postupníkem a novým věřitelem. Mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 27.3.2024 poskytnuta na účet označený žalovaným finanční částka ve výši 10 000 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 26.4.2025. Žalovaný se dále zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 4 200,11 Kč a úrok ve výši 295,89 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy, zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný odsouhlasil. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že nenavrhuje žádné další důkazy. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neplnil. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 7.6.2025, přes upomínání nebylo na dluh žalovaným ničeho uhrazeno, od 27.4.2024 je žalovaný v prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 1.9.2025 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalovaného.4. Soud měl ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, Formuláře pro standartní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, Potvrzení o provedení transakce, že společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 27.3.2024 s žalovaným smlouvu, pod číslem , Anonymizováno, , v níž se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr dle ust. § 2395 o.z. ve výši 10 000 Kč, který bude žalovanému zaslán na jím označený účet pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději do 36.4.2024, a to spolu s úrokem ve výši 295,89 Kč (úroková sazba 36 % ročně) a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč, RPSN činila 9059,1 %. Na bankovní účet označený žalovaným byla 27.3.2024 pod VS , var. symbol, zaúčtována částka 10 000 Kč.5. Smlouvami o postoupení pohledávek měl soud prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena. Listinou ze dne 7.6.2025 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to včetně příslušenství této pohledávky byla postoupena žalující společnosti.6. Dopisem ze dne 7.6.2025 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalovanému téhož dne, žalovanému byla poskytnuta k zaplacení celkové částky 39 758,83 Kč lhůta tří dnů.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. od 11.6.2025 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 10 000 Kč, který se s úroky zavázal zaplatit do 26.4.2024. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil a úvěr nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalobce neposkytl žádné důkazy o tom, že posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr bylo právním předchůdcem žalobce provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru – je důsledkem sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru, což si je žalobce zřejmě vědom, když alternativně uvádí možnost posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním