15 C 60/2026-39 – Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 17 144,71 Kč představující souhrn dlužné jistiny a poplatků z revolvingového úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku 3 125,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 311,50 Kč a dále běžícího smluvního a zákonného úroku z prodlení do zaplacení. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , podnikající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ., později , Anonymizováno, !), poskytl žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr. Žalovaná požádala o úvěr dne 5. 5. 2017, následně došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Při schvalování úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalované, nebyly zjištěny skutečnosti bránící poskytnutí úvěru. Žalovaná svou povinnost úvěr splácet neplnila a dostala se do prodlení s úhradami splátek. V důsledku prodlení žalované se splátkami za období měsíců 8 – 12/2024 využil právní předchůdce žalobce smluvního oprávnění a ke dni 31. 12. 2024 úvěr zesplatnil. Žalobce dále tvrdil, že pohledávku vůči žalované nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek.2 Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.3 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu.4 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru mezi jeho předchůdcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou, včetně ujednání o poplatcích, vrácení úvěru ve splátkách.5 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.8 Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.10 V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující se před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem.11 Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou.12 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny a úroku z jistiny. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalované se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku.13 Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku).14 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.15 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 168 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.16 Pokud jde o započtení plnění učiněných žalovanou, vyšel soud z ustanovení § 1932 občanského zákoníku a uzavírá, že věřitelem provedený zápočet tohoto plnění tomuto ustanovení odpovídá.17 Přiznaná plnění pak náleží žalobci jako aktuálnímu věřiteli (§ 1879 a násl.), který nabyl pohledávku na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávky.18 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud ve věci aplikoval § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení (dále jen „vyhláška“). Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalované právo na náhradu nákladů představovaných soudním poplatkem 800 Kč, odměnou advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 × 400 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky za výše specifikované úkony, 3 × 100 Kč, a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalované před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).19 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.