15 C 74/2026-39 – Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: částky 61 669,79 Kč představující neuhrazený zůstatek úvěru (dále v odůvodnění i jen „jistina“), kapitalizovaného úroku ve výši 9 717,48 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z jistiny 59 913,79 Kč za dobu od 24. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 634,13 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do 23. 6. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 669,79 Kč za dobu od 24. 6. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že poskytl jako úvěrující žalovanému jako úvěrovanému na základě smlouvy z 30. 11. 2023 revolvingový úvěr č. , hodnota, s rámcem 60 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej zaplatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 82 167,78 Kč a uhradil 35 246 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 20. 3. 2025. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 20. 3. 2025, avšak na výzvu nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru specifikovaného v předchozím odstavci odůvodnění, tedy ujednání o jistině, úrocích, poplatcích a vrácení úvěru ve splátkách. Bylo prokázáno, že úvěr byl žalovaným čerpán. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, pak bylo zjištěno, že žalobce měl k dispozici výplatní pásky žalovaného, informace o jeho poměrech, pokud jde o bydlení, osobní a rodinnou situaci, vzdělání, provedl lustrace v registrech CEE, NRKI, ISIR, SOLUS, TELCO a vše následně vyhodnotil.4 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.7 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.8 V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující se před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem.9 Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou.10 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku. Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru a délce poskytnutí peněz. Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.11 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu se zákonnými limity dle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.12 Pokud jde o zohlednění plnění učiněných žalovaným, vyšel soud z úvěrové smlouvy a ustanovení § 1932 občanského zákoníku. Uzavírá, že věřitelem provedené zohlednění a přiřazení plateb těmto podmínkám odpovídá.13 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 764 Kč. Dále odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 3 úkonů po 6 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu). Vedle toho odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky v rozsahu 1 úkonu po 3 450 Kč (jednoduchá výzva k plnění). Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 1 800 Kč (4× 450 Kč) a jako plátci daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu i náhrada DPH z odměny a náhrad. Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).14 Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.