20 C 292/2025-52 – Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 11. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 31 624 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 274 Kč od 20. 3. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že dne 2. 9. 2024 byla mezi společností , právnická osoba, (dále též „původní věřitelka“) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, později navýšený na celkových 25 000 Kč, které měly být splaceny do 19. 3. 2025. Poskytnuté prostředky byly uhrazeny převodem na účet žalované , č. účtu, Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právním předchůdcem žalobkyně vyzývána opakovaně k úhradě dluhu. Požadovaná částka 31 624 Kč se skládala z nesplacené jistiny úvěru 25 000 Kč, smluvního úroku 5 274 Kč a smluvní pokuty 1 350 Kč. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek původní věřitelky. Původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKNI a úvěrové historie. Pohledávku za žalovanou původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně posouzení jejího nároku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované ve výši jistiny. K dotazu soudu doplnila, že žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel, a to dne 26. 2. 2026. Žalovaná ničeho nesporovala, po celé řízení byla pasivní.3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.10. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, vč. obchodních podmínek soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela dne 2. 9. 2024 s původní věřitelkou – , právnická osoba, , bylo ujednáno poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované do výše 8 000 Kč zasláním na účet č. , č. účtu, na dobu 30 dnů. Úroky měly činit 1 840 Kč. Následnými dodatky došlo ke zvýšení částky úvěru na 25 000 Kč a změně splatnosti na 13. 2. 2025 a výše poplatku, který v konečné výši měl činit 5 750 Kč. Smluvní strany se dále dohodly na smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné jistiny. Ve smlouvě byla uvedena adresa žalované (její trvalý pobyt) , adresa, .11. Ze zprávy , právnická osoba, . a výpisu z účtu původní věřitelky soud zjistil, že účet č. , č. účtu, (tj. účet uvedený ve smlouvě o úvěru) patřil v období 1. 9. 2020 – 31. 1. 2025 žalované, že od původní věřitelky byla na tento účet zaslána dne 2. 9. 2024 částka 8 000 Kč pod VS , var. symbol, a dne 9. 9. 2024 částka 17 000 Kč pod VS , var. symbol, .12. Z výzvy ze dne 19. 3. 2025 soud zjistil, že původní věřitelka žalovanou na adresu uvedenou ve smlouvě vyzývala k úhradě dlužné jistiny 25 000 Kč, smluvního úroku 5 724 Kč, smluvní pokuty 1 350 Kč a poplatku za upomínku 100 Kč.13. Předžalobní výzvou z 15. 8. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána zástupkyní žalobkyně k úhradě celkové částky 43 588,91 Kč skládající se z neuhrazené jistiny 36 620,91 Kč a nákladů řízení 6 968 Kč, s upozorněním na možné soudní řízení, pokud nedojde k uhrazení do tří dnů.14. Z oznámení o postoupení pohledávky z 15. 8. 2025, smlouvou o postoupení pohledávek a přehledu postupovaných pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a že původní věřitelkou bylo žalované na adresu jejího trvalého bydliště oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.15. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 25 000 Kč. V prvé řadě se totiž soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.16. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalované postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by bylo možné zjistit, jak posuzovala úvěruschopnost žalované. Z tohoto lze usuzovat, že nedisponuje příslušnými listinami, neboť mj. navrhovala případně posoudit její nárok ohledně 25 000 Kč jaké nárok vyplývající z bezdůvodného obohacení na straně žalované. Jelikož nebylo prokázáno, že by původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že tak neučinila. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní nepla