27 C 130/2025-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že mezi společností , právnická osoba, („původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který mu byl předán v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr do , datum, splatit ve 52 týdenních splátkách po , částka, , když celkem měl původní věřitelce uhradit úroky ve výši , částka, (úrok 86 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, (celková roční procentní sazba nákladů 156,32 %). Žalovaný celkem původní věřitelce uhradil , částka, . Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny a úrok z prodlení z této částky. K výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že původní věřitelka ověřila měsíční příjem žalovaného z výplatních pásek (mzda , částka, ). Ve zbytku původní věřitelka vycházela z tvrzení žalovaného (žije v nájmu, nemá vyživovací povinnosti, nemá jiné úvěry ani zápůjčky). Žalobkyně doplnila, že původní věřitelka zkoumala bonitu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, NRKI a centrální evidenci exekucí, avšak žalobkyně nemá tyto podklady k dispozici. Zdůraznila, že se domáhá pouze zaplacení jistiny a zákonného úroku z prodlení, otázku zkoumání úvěruschopnosti proto považuje za irelevantní. Pohledávku vůči žalovanému původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný již dále více neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.3. Ve věci soud nařídil přípravné jednání, neboť žalobkyně na písemnou výzvu nedostatky žaloby neodstranila a soud byl povinen svoji poučovací povinnost (§ 114c odst. 3 písm. b/, resp. § 118a o.s.ř.) realizovat ústně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Poté, co byla žalobkyně kvalifikovaně vyzvána k doplnění neúplných tvrzení a důkazních návrhů, soud shledal, že věc je možné rozhodnout bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř., neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, byla žalovaným a obchodním zástupcem původní věřitelky podepsána listina označená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora, na základě které byla žalovanému v hotovosti předána částka , částka, (prokázáno listinou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “). Žalovaný uhradila , částka, (prokázáno listinou „tabulka umoření“). Původní věřitelka nahlédla do výplatních pásek žalovaného za období září a říjen 2022, z nichž zjistila čistý průměrný měsíční příjem , částka, , což žalovaný svým podpisem stvrdil. Dále původní věřitelka vyšla z tvrzení žalovaného, že v jeho domácnosti existuje další příjem ve výši , částka, měsíčně, jeho odhadované výdaje činí , částka, měsíčně a nehradí jiné splátky, nemá jiný úvěr ani kreditní kartu, nemá žádnou vyživovací povinnost, jako druh bydlení uvedl „nájemník“ (prokázáno listinou „Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ ze dne , datum, ). Obvyklá úroková míra u bezúčelových úvěrů poskytovaných bankami v měsíci prosinci 2022 činila 9,66 % ročně (prokázáno statistickou sestavou , jméno FO, národní banky pro dané období). Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku, v opačném případě bude podána žaloba (prokázáno výzvou k plnění ze dne , datum, ).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně podle § 1879 občanského zákoníku postoupena původní věřitelkou. Ačkoliv žalobkyně nabyla pohledávku ze spotřebitelského úvěru vůči žalovanému postoupením, není tím dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ z.s.ú.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, zejména údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.9. Žalobkyně jen částečně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Původní věřitelka při sjednávání úvěru nahlédla do výplatních listin žalovaného a zaznamenala z nich zjištění o průměrném příjmu ze zaměstnání ve výši , částka, , žalovaný v zákaznické kartě toto zjištění poskytovatele úvěru podpisem potvrdila. Žalobkyně v žalobě v rozporu s obsahem zákaznické karty tvrdila, že žalovaný disponoval příjmem , částka, , ve skutečnosti byla tato částka součtem příjmu žalovaného a tvrzeného dalšího příjmu v domácnosti ve výši , částka, . Soud za daného stavu považuje za akceptovatelné pouze zjištění příjmu žalovaného v rozsahu , částka, z výplatných pásek. Poskytovatel úvěru nicméně bez dalšího vyšel z údaje, že v domácnosti žalovaného žije další osoba, která disponuje příjmem , částka, . Soud má za nezbytné, aby poskytovatel úvěru příjem další osoby v domácnosti ověřil, a to s ohledem na ochranu osobních údajů za souhlasu této osoby, jestliže je schopnost splácet úvěr vázána právě na příjem této osoby. Závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se osoby, která se jakýmkoliv způsobem podílí na životních nákladech s úvěrovaným, bezprostředně dotýká, přestože taková osoba nominálně nemusí být smluvní