5 C 10/2026-84 – Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17.12.2025 ve znění doplnění a částečného zpětvzetí domáhala po žalované původně zaplacení celkové částky 117 825,55 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 56 150,40 Kč). Návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalovanou dne 11.10.2024 distančním způsobem, poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 63 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se kromě jistiny zavázala zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 0,937 % denně, při sjednání smlouvy žalovaná dále zvolila službu „Presto“ a „Klidné spaní“. Žalobkyně žalované poskytla průběžně od 11.10.2024 do 26.3.2025 finanční prostředky v částce 123 854 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru, když za celou dobu trvání úvěru uhradila na jistinu částku 69 455,74 Kč, vypověděla žalobkyně smlouvu k 24.7.2025. Žalobkyně tak požadovala (před částečným zpětvzetím) uhrazení jistiny 54 300 Kč, poplatku za vyplacení tranší 1 080,60 Kč, smluvního úroku 58 912,11 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 660 Kč a poplatku za službu Klidné spaní ve výši 109,80 Kč. Vedle uvedených částek dále žalobkyně nárokuje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 763,04 Kč za období od 25.4.2025 do 24.7.2025 počítané z dlužné jistiny v sazbě 0,1% denně. K ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla její lustraci ve veřejně dostupných databázích NRKI a BRKI, ověřila její příjmy přímo z jejího bankovního účtu (k němuž získala od žalovaného přístup) - neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka převedena.2. Žalobkyně podáním ze dne 11.3.2026 vzala žalobu částečně zpět co do smluvního úroku 58 912,11 Kč - soud proto usnesením ze dne 12.3.2026, č.j. 5 C 10/2026 - 75 řízení v této části zastavil.3. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.4. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.5. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11.10.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 63 200 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 4.4.2026, a to v pravidelných splátkách, přičemž splatnost první splátky byla stanovena 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, přičemž každá další denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky (výše denní splátky dle rozpisu splátek činila 160,29 Kč). Konec platnosti úvěrového rámce byl stanoven na den 4.4.2026, přičemž posledním dnem trvání smlouvy je 29. den ode dne následujícího po posledním dni platnosti kreditního rámce, ovšem pouze za podmínky, že klient řádně úvěr splatil. Pokud by byl klient v dané době v prodlení, je posledním dnem trvání smlouvy den splacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 0,933% denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99% z čerpané částky. Pro případ prodlení klienta strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, dále pak možnost věřitele přistoupit k zesplatnění celého úvěru při prodlení klienta se splácením delším než 91 dnů.6. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že v období od 11.10.2024 do 26.3.2025 žalobkyně na účet žalované vyplatila částku 123 754 Kč, žalovaná za shodné období na úvěr plnila celkem 98 510,49 Kč (platby s VS 25148024). V 10/2024 byla na účet žalované připsána mzda ve výši 6 958 Kč a 21 741 Kč, dále příspěvek na bydlení 19 835 Kč.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že výše ověřeného měsíčního příjmu činila 51 704 Kč, počet členů domácnosti činil 2, přičemž oba byli s příjmem, výdaje na bydlení byly 4 500 Kč, výdaje na půjčky 2 800 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 200 Kč, disponibilní příjem určila žalobkyně částkou 17 900 Kč.8. Z oznámení o zesplatnění ze dne 24.7.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení žalované se splátkou v délce 91 dnů po splatnosti. Zároveň žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 117 825,55 Kč.9. Z předžalobní upomínky ze dne 2.11.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 119 227,77 Kč ve lhůtě do 3 dnů, zároveň byla žalovaná upozorněna na navyšování dluhu o náklady spojené s vymáháním pohledávky.10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.18. Podle §580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle §576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací p