5 C 340/2025-51 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24.7.2025 ve znění částečného zpětvzetí a soudem připuštěné změny žaloby (usnesením ze dne 11.2.2026, č.j. , spisová značka, ) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 991 Kč a 38 173 Kč na smluvních poplatcích spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem, a to kapitalizovaným). Návrh odůvodnila tím, že dne 15.11.2021 uzavřela s žalovaným po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti Smlouvu o spotřebitelském úvěru AUTO – Secured č. , hodnota, , kdy na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 68 998 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem , hodnota, splátek v celkové výši 63 879 Kč, v prodlení se dlužník ocitl se splátkou splatnou ke dni 13.1.2025, následně zaplatil splátku splatnou dne 12.2.2025 a od uvedeného data již nesplácel ničeho. Žalovaným plněnou částku započetla žalobkyně co do výše 53 007 Kč na jistinu – dlužná jistina v době zahájení řízení tak činila 15 991 Kč. Po podání žaloby došlo v souladu s ujednáním smlouvy v části 2.H k prodeji automobilu, jež byl předmětem úvěrové smlouvy za částku 15 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na dlužnou jistinu, která tak nově činila 991 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou hradit i řádný úrok ve výši 7,05% p.a., přičemž dlužný úrok činí 254 Kč, když žalovaný zaplatil na úrocích pouze 9 872 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhá zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 2 100 Kč (500 Kč za 1. upomínku, 600 Kč za 2. upomínku a 1 500 Kč za ukončení smlouvy, přičemž žalovaný uhradil pouze 1 000 Kč) a nákladů spojených se zabavením, odtahem a prodejem vozidla v částce 36 073 Kč (7 260 Kč zabavení vozidla, 11 905 Kč odtah a 16 908 Kč náklady v souvislosti s prodejem vozidla). Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje dlužnou jistinu ve výši 991 Kč, dlužný kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 254 Kč, dlužné poplatky v částce 38 173 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 15 991 Kč od 16.5.2025 do 21.10.2025 a z jistiny 991 Kč od 22.10.2025 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru COFIAUTO SECURED ze dne 13.11.2021, č. , hodnota, bylo zjištěno, že ji uzavřela žalobkyně s žalovaným jako dlužníkem. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 68 998 Kč k financování koupě automobilu zn. Ford S- Max, VIN , VIN kód, , který se žalovaný zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 654 Kč měsíčně při sjednané úrokové sazbě 7,05% p.a. Podle části 2 bod G – Důsledky prodlení se splácením úvěru bylo ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení se splácením úvěru po dobu delší než 20 dnů, má žalobkyně právo zboží společně s potřebnými doklady k němu odebrat na místě, kde se bude nacházet a žalovaný se k tomu zavázal poskytnout součinnost. Podle bodu H pokud dojde k odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, stane se jistina úvěru okamžitě splatnou a žalobkyně má právo přistoupit k přímému prodeji zboží, přičemž prodejní cenu je oprávněna po odečtení nákladů vzniklých s převzetím, skladováním, oceněním a prodejem použít k úhradě dlužných částek z úvěru. , adresa, je oprávněna prodat určené třetí osobě za cenu minimálně ve výši stanovené znaleckých posudkem.5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že výše ověřeného příjmu (z výplatních pásek) činila 28 298 Kč, splátky ostatních úvěrů 3 634 Kč měsíčně. Žalobkyně čerpala informace z registru SOLUS, insolvenčního rejstříku, registru CRIF a výpisu z účtu žalovaného. Věřitel tak uzavřel, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.6. Z odstoupení od smlouvy ze dne 13.5.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně od smlouvy č., hodnota, odstoupila pro neplnění smluvních podmínek ze strany žalovaného. Dlužná částka ke dni ukončení smlouvy byla vyčíslena na 26 815 Kč.7. Z předžalobní upomínky ze dne 27.6.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v celkové výši 38 720 Kč, a to nejpozději do 7 dnů od vyhotovení výzvy.8. Z přehledu splácení úvěru soud zjistil, že žalovaný úvěr pravidelně splácel do 12/2024, následně uhradil splátku v 2/2025 a v 10/2025 byla na dlužnou jistinu započtena prodejní cena automobilu 15 000 Kč. Výše nezaplaceného smluvního úroku činila 254 Kč a náklady spojené s odebráním, prodejem a upomínáním činily celkem 38 173 Kč.9. Z faktury č. , hodnota, ze dne 14.4.2025 soud zjistil, že spol. , jméno FO, – AUTO , jméno FO, fakturovala žalobkyni za převoz osobního automobilu Ford Mondeo z adresy , adresa, na adresu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, částku 11 905,19 Kč. Z faktury č. , hodnota, ze dne 21.10.2025 soud zjistil, že spol. , právnická osoba, fakturovala žalobkyni za opravu vozidla, vystavení druhopisu TP, znalecký posudek, za náklady na prodej vozidla a správní poplatek za vystavení duplikátu celkem částku 16 908 Kč. Z vyúčtování spol. , právnická osoba, . bylo zjištěno, že částka za odběr vozidla činila 6 000 Kč + DPH.10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č